Je třeba se na něj připravit. Co takhle pojmout ho jako MAŠKARU. Co říkáte? Přišlo mi dnes po internetu.
Vůbec nevím, jak dál. Jsem já ten muž? Je údělem umělce blázinec? Dnes odhaluji past a nástrahu. Konečně zpět v přítomnosti! Maškaráda se rozjíždí!
Dívenka naproti mně u stolu se odmlčela. Pak přestala úplně číst.
„To je neuvěřitelné,“ řekl jsem po chvíli. „Chvílemi jsem měl pocit, jako by to byla pravda. Měl jsem strach, že náš starý svět skončí. Hádám, že ti čtyři, André, Pavlínka, Sonya a fotograf, nakonec opustí planetu jako když Kryštof Kolumbus opustil starý svět a vydal se do neznáma. Poplují v budoucnosti oblohou a seshora budou řídit náš svět. Je to velmi silný příběh,“ řekl jsem dívence proti mně. „Jednou se to stane,“ dodal jsem.
Dívka se rozesmála. „To by bylo příliš jednoduché. Každý by chtěl řídit seshora životy druhých, ale nikoli ten svůj. Ti, kteří opustí planetu a poplují do neznáma, se teprve narodí. Nebudou nás řídit, protože už se nikdy nevrátí. Jako se nemůžeme vrátit my,“ řekla.
V tomhle podniku jsem se zastavil po cestě do galerie Vaklava Spaly. Za chvíli mi tam začínala vernisáž. Tady jsem měl vyzvednout kompars mužských, co se převlékají za ženské, deset malých zpívajících černoušků, nějakou básnířku a jakousi osobu hrající na nástroj lásky, což byl kulatý idiofon o osmi tónech. Moje kurátorka byla přesvědčena, že vernisáž musí být blázinec, jinak dnes umělec neobstojí.
Ta dívenka mě zaujala hned při příchodu do podniku. Rychle psala cosi do tabletu, jako by závodila s časem. Když jsem si přisedl, řekla, že naléhavě potřebuje prvního čtenáře a začala číst.
Nejprve jsem byl z těch podivností v rozpacích. Ale jak pokračovala, vtahovala mě do děje. Příběh mě zajímal víc a víc. Jen opravdový tvůrce může vymyslet nový svět tak, že ho lidé přijmou za svůj, jako by byl skutečný a chtějí znát konec, pomyslel jsem si. Jednu chvíli jsem měl dokonce pocit, že mě zná a že příběh je o mě. To jsem považoval za mistrovský kus.
Jak jste to udělala, že si teď myslím, že ten muž André jsem já a že je příběh o mně?, zeptal jsem se jí na to.
„Já jsem André,“ odpověděla. „Jako malíř musí upsat svoji duši obrazu, spisovatel musí vstoupit do svých postav. Já jsem proto André, Pavlínka, Sonya i fotograf,“ řekla dívenka. „Je to nejobtížnější, nejnebezpečnější, ale jediná cesta,“ dodala.
Byl jsem tou úvahou fascinován: Ona je tedy André. „Přál bych si bych, abyste vy byla moje dcera,“ řekl jsem s obdivem a snad pod dojmem jejího příběhu.
„Víte, že to nejde,“ odpověděla. „Jste přece malíř,“ řekla. „Tvůrce má dílo. Je to součást vaší cesty,“ vysvětlila. „I té mojí. Myslet je naše jediná radost a úděl. Když o samotě nanášíme barvu na plátno, sekáme kámen a vyšíváme slova jako krajky, nemáme čas pro druhé,“ dodala. „A přece to často nestačí. Je jen jediný Jules Verne a jediný Arthur Clarke, ale miliony Janů Matzalů, které nikdo nezná, ačkoli jsou po nich pojmenovány planety. J.V. Troska a jeho Zápas s nebem a planetka 17776Troska,“ řekla.
„Protože nemyslíme správně. Jednomu chybí řemeslo, jinému odvaha a dalšímu náhoda. Přesto začínáme znovu a znovu,“ dodala.
„Horší je, že já teď nevím, jak dál,“ vrátila se ke svému textu.
Kavárnou se rozezněly zvuky zvonů a varhan. Byla to zkouška idiofonu na vernisáž.
„Já také nevím, jak dál,“ řekl jsem.
Fotku k textu bych měla, ale je to volná tvorba pana Stříbrného a to sem dávat nebudu. Tak tedy já s trpaslíkama.. To se k maškarádě hodí.
A teď se ptáte na toho Mikuláše. Kde je? Nepřišel?
Však je na něj ještě víc než měsíc času. Takže on nakonec určitě přijde (možná i kouzelník). Přesto připomenu, že nám jako dětem dělala Mikuláše přestrojená teta Boženka. Jak je to možné, že to byla žena a ne muž? No, asi proto, že tetička přeběhla dobu a podívala se do současnosti, kdy už jen někdo ví, zda je muž či žena. Ona věděla, co je. Byla přece MIKULÁŠ. Akorát, že si zapomněla vyměnit bačkory a já podle nich poznal, že to není Mikuláš, ale teta BOŽENKA. Nač by si Mikuláš bral na nohy její bačkory? No, , posuďte sami. To by byl přeci nesmysl. Dnes je to však jedno. Bačkory, muž či žena, všechno může být Mikuláš. Holt je tay dnes moderní doba.
Olda Suchoradský