Je pro mne těžko psát posmrtnou vzpomínku na někoho, koho jsem dobře znal a považoval ho za svého přítele. Mezi takové určitě patřil pan Karel Štefek, kopidlenský rodák, jeho doživotní patriot. Poznali jsme se prostřednictvím jeho spolužáka Mirka Vystrčila, který mně ho představil. Já si přitom uvědomil, že ho znám již od dětství jako kolegu mého otce, když oba působili na Pedagogickém institutu v HK.
Se spolužákem Mirkem Vystrčilem (vlevo) před sokolovnou v Kopidlně, když jim oběma bylo 70 let.
Dokonce nás v době učitelského studia chvíli učil. Když už byl Karel už v důchodu, zajížděl do Kopidlna několikrát za rok a v cukrárně na náměstí jsme se spolu s Mirkem Vystrčilem scházeli a vymýšleli články pro místní časopis Kopidlenské listy. 
V Polsku někdy v roce 1961 s Pedagogickým instututem - zleva manželé Štefkovi, já se svým otcem Oldřichem a dva neznámí polští chlapci na ulici
On se velmi často a rád vracel ve vzpomínkách ke svému hlubokému zájmu o ochotnické divadlo. Sám si zahrál v mnoha divadelních inscenacích předvedených kopidlenskými ochotníky. Miloval slovesnou literaturu a jako student působil několik let jako knihovník Městské knihovny v Kopidlně. Osud ho později zavál do Hradce Králové, kde po větší část života působil jako vysokoškolský učitel na Pedagogické fakultě, na katedře historie.
Po návratu do Hradce Králové v roce 2013 se naše přátelství ještě více posílilo. Scházeli jsme se v Městské knihovně ve Wonkově ulici a vzpomínali tu na školní léta. Poslední dva roky se naše zdraví natolik zhoršilo, že jsme neměli odvahu pokračovat v našich schůzkách i kvůli pandemii coronaviru. Ukládal jsem pro přítele Karla zaslaná čísla Kopidlenských listů, které jsem předával jeho synovi. On mně také informoval o tom, že jeho otec zemřel po dlouhé a těžké nemoci ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové, dne 19.října 2020,v nedožitých 89 letech.
Mezi kopidlenskými ochotníky je Karel Štefek třetí zleva.
Vzpomeňme my kdo jsme ho znali, jeho studenti, kolegové i přátelé na tohoto mimořádně milého a hodného člověka, který nám všem zůstane navždy uchován v srdci, jako historik, knihovník, milovník rodného kraje, kterým bylo Jičínsko.
Čest jeho památce!
Oldřich Suchoradský