Na závěr seriálu o Vánocích v mém životě jsem slíbil popsat i ty letošní reálné Vánoce 2022. I když od nich uplynulo jen několik dní, přesto se je pokusím nějak popsat a srovnat je s těmi níže popsanými předcházejícími.
Tak jak mám začít? Určitě ty letošní Vánoce byly docela odlišné, od těch minulých. Je to logicky dáno jednak naším věkem, politickou situací u nás i ve světě, posunem věku u našich blízkých. Není to jen negativní proměna, v lecčems je cítit i pozitivní pokrok.
V čem? Přečtěte si to dále… Tak pokud jde osobně o nás starší, tak určitě máme v sobě štít mnohaletých zkušeností, neřkuli lidské moudrosti. To nám nikdo nevezme a někdy i zcela nevědomky nás chrání před zmarem, bezbřehým nadáváním na poměry. Na to, co kolem sebe na každém kroku vidíme. Ono to tak vždycky bylo a je, nejen dnes a bude tomu tak i v budoucnu. Tím negativním činitelem je naše podlomené zdraví, obava z pádu a následujícího zraněni. Rozhodně to není strach ze smrti. Ta je očekávaná a může přijít hned už třeba zítra. Vždyť jsme věku, kdy většina našich blízkých už nežila, nebo už jenom krátce. Musíme proto počítat se vším.
Trápí nás určitě stav naší společnosti, kdy jsou lidé k sobě tak málo vstřícní, napadají se navzájem, závidí si, nepřejí si nic moc dobrého. A pak zkáza tohoto světa. Ohrožení míru v Evropě válkou, mnoho poplašných zpráv, většinou dezinformací. Rovněž návrat cenzury do našich končit. Mohl bych o tom leccos napsat, ale nechci čtenářům kazit náladu a nudit je.
ŠTĚDRÝ DEN jsme původně chtěli prožít s Jaruškou doma a sami. S návštěvou nejbližších jsme podle tradice počítali až na Štěpána. Den před svátky bylo ale všechno jinak. Zavolala vnučka, že si nás přejí u "štědrovečerního stolu" a že chce přžed námi rozbalovat své dárky. Tomu se nedalo odolat. A tak jsme souhlasili, aby s pro nás její táta, náš zeť Petr ml. před 17.hodinou přijel svým elektromobilem, že nás do Plotišť doveze. To se taky stalo a přijela s ním i vnučka, šťastná, že jsme připravení. Jeli jsme jejich novým autem poprvé a jelo se nám docela dobře. Pohodlný vnitřek, vánoční hudba z reproduktoru a necelých 5 minut jízdy. Po zaparkování náš čekala naše dcera Janička, v roli paní domu. V domě vše připraveno, uklizeno, svátečně... Tak se chovali i dva jejich psi, které na chvíli pustili pro představu dovnitř. Víc ukazují fotografie. Pak přišla ještě Janina tchyně a Májina druhá babička Alenka. Ani nám nevadil mírný chaos v organizaci. Rozbalování dárků měla v režii vnučka a moc jsme si to užívali. Před 20.hodinou nás Petr zase dovezl domů a my stihli asi 2/3 Bambitky 2 - vánoční pohádky.
Na PRVÝ SVÁTEK VÁNOČNÍ připadla neděle. Pro nás již třetím rokem je to „hladový" den, kterým se snažíme udržet svoji hmotnost. Neslevili jsme ani o Vánocích. Naopak, po včerejší štědrovečerní „žranici“ to byla pro nás nutnost. Vydrželi jsme také proto, že to byl den klidu. Nikdo nevolal, nikdo nepřišel, prostě klid a pohoda, zakončená televizní pohádkou o KRAKONOŠOVI. Spát jsme šli smířeni a spokojení …
Na DRUHÝ SVÁTEK VÁNOČNÍ – Štěpána už bylo všechno jinak. Čekali jsme na oběd naše mladé s vnučkou Májou. Od rána probíhaly přípravy a když přišli, bylo vše hotovo. A i přes určité napětí v očekávání věcí příštích, proběhlo setkání dobře. Dokonce i v debatě o prezidentské volbě, která byla docela výživná a těžko jsme v ní hledali nějakou společnou shodu. Ale nepoprali jsme se. V dalším čase už byly jenom televizní pohádky a staré filmy. Třeba kultovní HŘÍŠNÝ TANEC, který jsme viděli po 30ti letech a docela jinak ho chápali, než když nám bylo o polovinu let méně.
No a jsme v líčení letošních Vánoc už na konci. Vlastně nejsme, protože právě probíhá mezivánoční období. Blížíme se k jejich dalšímu vrcholu - Silvestru a Novému roku. Ale o tom zas až někdy příště.
Olda Suchoradský, o Vánocích 2022, foto z mého foťáčku