VÁNOCE 1983

Další časový skok je o 10 let vstříc miléniu. Znamenal v našem životě mnoho dalších změn. Uvedu je nejdříve zase jen v přehledu:

• V roce 1974 jsem nastoupil na jeden rok do funkce ředitele školy na 3. ZDŠ na Novém Městě v Jičíně
• O rok později jsem se přesunul do stejné funkce na Lindnerovu ZDŠ v Rožďalovicích, na okrese Nymburk
• V roce 1976 jsme si adoptovali dceru Evičku a odmítli jsme proto možnost jít učit na české školy do zahraničí
• Oba jsme jezdili učit na jiné školy, v jiném okrese a dokonce i kraji – Jaruška do Kopidlna v kraji Východočeském a já do Rožďalovic v kraji Středočeském
• Jaruška byla s Evičkou na mateřské dovolené a když jí byly 3 roky přijala na tři roky funkci ředitelky na Mateřské škole v Křinci – oba jsme se tak na čas objevili pracovně ve stejném kraji
• S nástupem Evičky do školy právě v září 1983 se vrátila učit na školu do Kopidlna, na 1. stupeň, kde učila paralelně 1. třídu.  Evičku měla jako třídní učitelka kolegyně Jiřina Šiftová.

A jsou tu Vánoce toho sledovaného roku. 

Počasí o Vánocích bylo takřka jarní, teploty ráno i přes den byly nad nulou. Konkrétně na Štědrý den toho roku byly ráno +3° C, přes den nejvýše +8° C, ale v dalších dnech vylo i +10° C. Takové teploty zůstaly pak až do Nového roku 1984.

Před Vánocemi probíhal u nás v domečku tradiční velmi důkladný předvánoční úklid, od půdy a po sklep. Ve škole se mně dost dařilo. Získali jsme pro školu budovu zrušené bávalé školy v Proseči pod Ještědem, pro pořádání školy v přírodě a zimní lyžařský výcvik. Před Vánocemi jsme jeli s kolegou Vladimírem Lacinou a předsedou MNV Rožďalovice na návštěvu hygieny v Liberci, stavili se v Jablonci n. Nisou a byli si prohlédnout svoji novou paralelní školu v Proseči. Vše za krásného, skoro jako jarního počasí.

  Vánoční prázdniny začaly v pátek 23. prosince 1983. V ten den jsem ráno vlakem odjel do Jičína a nakoupil jsem tam jídlo na Vánoce. V 10 hodin za mnou přijela obě moje děvčata. Prošli jsme vyzdobené město a Jára pokračovala dál za rodiči do Radkyně, já se s Evičkou zašel do okresní knihovny v Denisově ulici pro knížky. Pak jsme se  vrátili po poledni vlakem domů. Tam jsem topil,  s Evičkou jsme ustrojili vánoční stromeček, který nám dodal lesník pan Černík z Nečasu. Jára se vrátila domů  v 17 hodin a pokračovala a dokončila v pozdních nočních hodinách předvánoční úklid.

Druhý den přišel dlouho, zvláště  Evičkou očekávaný, ŠTĚDRÝ DEN.

Vstali jsme v 7 hodin ráno. Bylo potřeba udělat plno činností po domě. Tak jsme se do nich, pod vedením maminky Jarušky, s chutí pustili. Brzy jsme byli od úklidu zahnáni, protože Jára začala prát prádlo. Já s Evičkou vysával koberce, a pak jsme se přesunuli do kuchyně, kde nás čekala každoroční „štědrodenní“ povinnost: zdobení chlebíčků a výroba jednohubek. Lehce jsme poobědvali z vyráběných chlebíčků, a pak si byl s Evou na chvíli lehnout do ložnice, aby měla Jaruška klid na práci. Asi v 15 hodin odpoledne jsme se vydali všichni na hřbitov se stromečkem, který jsme tam na hrobu ozdobili a zapálili svíčky v lucerničkách a vpředu u věnečku, který tu byl ještě od Dušiček, zapálili další svíčky. Jak jsme se vrátili domů, tak Jaruška dokončila úklid a v 17:30 začala slavnostní štědrovečerní večeře. Tradičně řízek se salátem, já obalenou rybu. A došlo na rozbalování dárků. To byla chvíle pro Evičku, která byla v tomto bodu hlavní organizátorkou. Roznášela dárečky a pomáhala s nám dospělým s rozbalováním. Byla z toho celá zpocená a červená, tak jako malina. Později už byla hodně unavená z toho všeho, co ten den prožila, a tak u televizní pohádky chvílemi i usínala. Po skončení pohádky v 21 hodin, jsme ji dali spát. Sami se ještě dál dívali a šli spát až kolem půlnoci.

 Prvý svátek vánoční byl pro nás odpočinkový. Vstali jsme v ½ 8.  Jára uklízela dárky a jí po většinu dne psal články do novin na psacím stroji. K tomu jsem měl puštěnou televizi, kterou se mnou sledovala hlavně Evička. Byly tam samé pohádky. Po dobrém  obědě jsme si šli na chvíli lehnout, a pak jsme si vyšli na procházku do lesa. Zimu to tam vůbec nepřipomínalo. Všude samé  bláto a hodně na obloze černě zataženo. Vánoce spíše jako antiVÁNOCE. Spát jsme šli až po půlnoci, po bohatém programu v  televizi.

  Druhý svátek vánoční (na Štěpána) byl jako přes kopírák k  tomu prvému. Zase jsem klapal texty článků na psacím stroji, pomáhal Jáře s obědem, chvíli po obědě jsme si poleželi. Tentokrát jsme odpoledne už nikam nešli, bylo ještě více nevlídnou než včera. A tak nám neustále hrála televize. K večeru jsem byl v knihovně půjčovat lidem knížky, ale skoro nikdo si pro ně nepřišel. Rovnal jsem tam časopisy a trochu tam i zatopil. Večer jsme se zase sešli  u telky a spát šli znovu, jako včera, o půlnocí.

O dalších dnech jen stručně.  Uprostřed prázdnin jsme vyjeli na tradiční návštěvu Prahy, jak jsme to kdysi dělali s tatínkem. Praha vánočně vyzdobená, ale klidná, spanilá. Vyjeli ráno v 6 hodin, v 8 byli v Praze. Prošli střed k Orloji, přes Karlův most, vrátili se kolem Národního divadla na Václavské náměstí. Odtud to byl jen kousek na hlavní nádraží, odkud jsme odjeli v 15 hodin a doma byli o 2 hodiny později. Závěr roku jsme prožili v Hradci, u Brandejsových. To již bydleli na Moravském předměstí u Hvězdy. Vyjeli jsme ráno v 9 hodin. Jeli jsme přes Křinec a Chlumec a dojeli do Hradce před polednem. Čekali nás mladí, dojeli jsme na oběd k Brandejsovým, pak všichni za babičkou do Pelclovky, setkání s Boženkou a Emilem. Silvestr pak pokračoval u Brandejsů divokou nocí, kolem půlnoci plno rachejtlí a petard. Dlouho jme za toho nemohli usnout. Druhý den jsem na Nový rok pobyli do oběda a odpoledne se vrátili vlakem domů.