UČITELOVY KOMPETENCE

Omlouvám se těm čtenářům, kteří musí v našem blogu čas číst od času o učitelích a jejich starostech i radostech. A děkuji jim za toleranci, kterou tímto způsobem osvědčují.  Pro mne je to životní téma, protože jsem více než 40 let působil jako pedagog. Od venkovské málotřídky, přes školu základní až k víceletému gymnáziu. Mám proto slušný přehled, jak to na školách chodilo a snad ještě stále chodí.

   Dnes se zamyslím nad „učitelskými kompetencemi“. Je to velmi často užívané sousloví, které vzniklo v souvislosti s reformou školství v 90.létech. Co znamená slovo to divné slovo KOMPETENCE?  Podle mne to jsou potřebné schopnosti (a jistě i možnosti) učitele k tomu, aby mohl úspěšně vykonávat své povolání. Otázkou je, co je to úspěšná role učitele. Je to jistě jiné z jeho pohledu. Tam jde o plnění role v tom, co své žáky a studenty naučí. A dále ještě  to, za jakých podmínek a v jakém modelu je to naučí. Že o to jde především, na to často zapomínají vysoké školy připravující učitele. Ale i inspekce a působení ředitele na škole, kteří jeho práci hodnotí a usměrňují. Zde je dost velký rozpor. Kritériem hodnocení úspěšnosti učitele by měli být v prvé řadě jeho studenti a žáci, částečně i jejich rodiče. Vzpomínám si, jak jsme již na Osmiletce v Šimkově ulici měli my žáci učitele vytříděné. Na ty, co jsme jako pedagogy  uznávali, respektovali a byly podle nás z dnešního pohledu kompetentní nás dobře učit.  A pak to byli ti nekompetentní, kteří  z našeho pohledu svoji roli nezvládali a těm jsme dělali při vyučování neskutečné naschvály.

  K této úvaze mne inspirovala dcera, která mně půjčila k přečtení knížku Roberta Čapka: UČ JAKO UMĚLEC. Neznáte-li ji, tak si ji můžete objednat a přečíst zde: https://www.alza.cz/media//uc-jako-umelec-d6113509.htm?kampan=adwme_eo-a-knihy_pla_all_obecna-css_knihy_c__FKP0335145_9062855&gclid=CjwKCAiAq8f-BRBtEiwAGr3DgY7FHerEqTU6E6d5AenHlhohAayUWUK52PI9GKIxb1-LqS9Pm-hyMBoCVKQQAvD_BwE

Zde je anotace k obsahu knihy:

Zkoušení u tabule? Ztráta času. Monotónní výklad? Nuda, která se do paměti neuloží. Biflování? Nefunguje. Tomu všemu odzvonilo. Nastal čas učit jako umělec!

Děti se mají ve školách připravovat na svět, v němž budou žít za 20 let, ale u nás se stále často učí jako za krále Holce, kdy byly za dobrou učebnici dvě ovce. Kdo to může změnit? Vy, učitelé! O reformě školství se bude debatovat ještě roky, ale do moderní výuky se můžete pustit i bez ní. Třeba hned zítra.

Učitel, psycholog a lektor Robert Čapek vám ukáže, jak žáky přitáhnout k vašemu předmětu a probudit v nich nadšené přírodovědce, budoucí novináře nebo kreativní architekty. V knize objasňuje klíčové myšlenky moderní výuky a dává spoustu praktických tipů, jak ji uvést do praxe. V knize se mimo jiné dozvíte:
Jak ve třídě vytvořit stav flow, kdy se žáci ponoří do učení s maximálním soustředěním. Proč s moderním přístupem připravíte žáky na přijímačky lépe než frontální výukou. Že k seznámení se s řeckými a římskými bohy je ideální vytvořit jim Instagram a proč si s tabulkou prvků zahrát bingo. Jak nevyhořet a učit moderně i v prostředí tradiční školy. Něco o autorovi:

Robert Čapek (* 1967) působí jako učitel, psycholog a didaktik. Vyučoval postupně na všech typech škol, od zvláštní po vysokou. V současné době se věnuje postgraduálnímu vzdělávání pedagogických pracovníků. Vede semináře na školách, přednáší na konferencích a tvoří sérii moderních učebnic. O nových pedagogických metodách píše kromě knih také blog (https://robertcapek.cz/blog/ ) a spravuje facebookovou stránku Líný učitel (https://www.facebook.com/linyucitel ).

Můžete si ji vypůjčit i v Městské knihovně HK, ale jen v elektronické podobě: https://kmhk.tritius.cz/detail/2498528?search=03802bdd-75a0-4843-80b5-4981941cb7ac&si=1

 Knížku jsem mi dcera půjčila jen na omezený čas. Proto jsem ji proletěl a velmi lituji, že nevyšla v době, kdy jsem aktivně učil. Dal bych ji jako povinnou četbu pro všechny nastávající učitele. Při listování jsem téměř se vším, o čem tam autor píše souhlasil. Měl pocit, že bych dovedl takový pedagogický snář ze svých mnohaletých zkušeností sám vytvořit. Moc mně potěšilo, že vůbec něco takového existuje. Teď je jen potřeba, aby se kniha dostala k potřebným.  Nepochybuji o tom, že by z ní měl radost i sám UČITEL NÁRODŮ – JAN ÁMOS KOMENSKÝ.

   Původně jsem chtěl vyprávět o tom, co z toho, o čem autor píše, jsem kdysi, hodně dávno v čase zpátky ve škole se žáky dělal. Že jsem si leccos vyzkoušel až jako učitel-senior při svém několikaměsíčním působení na ZŠ Jiráskova ulice v HK.  Pak jsem tento nápad zavrhl. Ono by to vypadalo dost nevěrohodně a vyznělo by to jako nekritické chlubení. Jako tečku přidám proto včerejší zkušenost ze svého facebookového účtu:

   Každý den ráno se mi objeví na Facebooku seznam přátel, kteří v ten den slaví své narozeniny. Mám ve zvyku každému poslat pozdrav a blahopřání. Většinu mých přátel na Facebooku totiž tvoří mojí bývalí žáci. Včera měla kulatiny (40 let!) jedna z mých bývalých žákyň, kterou jsem učil na malé venkovské škole fyziku. Je to již hodně dávno (víc jak 25 let), a tak musím přiznat, že si ji jako už skoro  vůbec nepamatuji. Ale vím o ní, že později vynikla a uplatnila se jako operní zpěvačka, a že vystupuje na operních scénách nejen u nás, ale i v zahraničí.

 Na mou gratulaci mně odpověděla toto: Hezký podvečer, milý pane učiteli. Jsem ráda, že jsme se tu spolu zase po tolika letech potkali.  Učil jste mě v …, a pokud si vzpomenu na tuto svoji základní školu – tak určitě i na vás a na vaše hodiny fyziky. A to moc ráda. Zdravím Vás  JR

Protože nemám souhlas, uvádím místo i jméno této dnes dámy s dvěma již velkými dětmi, jenom v iniciálách. Ale pro mne to bylo milé pohlazení, které se nedostane každému učiteli. A když, tak jen zcela výjimečně!

Dovolím si o ní bez dovolení z veřejných zdrojů přidat tento odkaz: https://www.ryklova.cz/zivotopis.php

Rozjímal Olda Suchoradský