Je tomu již tak dávno, že i pamětníků takřka denně ubývá. Přesto stojí za to připomenout, co se to roku 1968 vlastně u nás dělo. Já si to pamatuji zvlášť dobře. Jako začínající učitel jsem v té době působil na ZDŠ v Městci Králové, ve velmi mladém a příjemném učitelském kolektivu, pod vedením starého ředitele, který se už pomalu chystal do penze. Byla to tehdy velmi pohnutá doba.
Ani v takovém dějinném převratu se chod škol zcela nezastavil, a i tehdy proběhl PŘÍPRAVNÝ TÝDEN k zahájení nového školního roku. Jaký měl průběh a co se v těch pohnutých dnech na školách řešilo? Připomenu situaci na naší škole…
Zahajovací porada byla přesunuta z pondělí na středu. Překvapilo, že jsme se sešli ve sborovně před 9. hodinou všichni. Vzrušeně jsme si vyměňovali zážitky z uplynulých hodin a dnů. Po příchodu ředitele byla z jeho slov cítit naprostá bezradnost a chaos. Byl zvyklý přijímat pokyny z „okresu“ a najednou vzniklo vzduchoprázdno, žádné pokyny nepřicházely. Najednou se musel rozhodovat zcela sám, což nikdy předtím nemusel dělal. A tak nás všechny obecně vyzýval ke klidu a pořádku. Uváděl, že bychom měli po vzoru zemědělců, kteří v té době sklízeli úrodu na polích, i my na škole bychom měli plnit své povinnosti a podle svých nejlepších možností učit své žáky. Radil nám na situaci reagovat slovně co nejméně a vyčkat co přinese další vývoj. Během dopoledne jsme podepsali 3 rezoluce. Prvá odsuzoval vstup „spojeneckých vojsk“ druhá byla za „neutralitu“ naší země a třetí na obranu Dubčeka a jeho vedení.
V dalších dvou dnech jsme tak jako bylo zvykem připravovali své třídy k zahajovacímu prvému školnímu dnu. Byli jsme bezradní co dát na nástěnky a podle rady ředitele jsme se zdrželi veřejných reakcí na situaci, ve které se země a celá naše společnost ocitla. Proto se veškeré přípravy soustředily na odbornou stránku naší práce. Já instaloval do pracovny fyziky nové obrázky technických zařízení a připravoval si nové pomůcky k výuce. Mezitím se ve sborovně a na chodbách školy i ve třídách vedly nekonečné debaty mezi námi učiteli. Ředitel školy odpovídal na desítky telefonátů, zda v pondělí vůbec začne vyučování a co bude škola v napjaté situaci vlastně dělat.
V pátek jsme se sešli k poslední provozní poradě, kde jsme řešili, co máme prvý školní den dětem k situaci okupované země říci a jak reagovat na případné dotazy žáků. Šlo o to, zda máme projevit osobní odvahu a veřejně vyjádřit svoje postoje před třídou a tím i celou veřejností. Vedla se k tomu velmi vzrušení a dlouhá debata. Nakonec jsme se dohodli, že sami žádné projevy před žáky a rodiči nebudeme provokovat a budeme reagovat teprve na přímý dotaz žáků či konkrétní podnět rodičů. A co jim řekneme, to je docela a jen na nás …
1. září 1968 bylo nezapomenutelné. Děti přišly do školy včas a byly až neobvykle ukázněné. Celá řada jich ale ve třídách přesto chyběla, protože se díky událostem u nás nestihla vrátit z dovolené s rodiči ze zahraničí. Jejich nepřítomnost byla z naší strany plně tolerována. Velmi nás překvapilo, že celý prvý školní den proběhl v klidu, a tak nějak docela normálně. Žáci žádné dotazy neměli a hned druhý den se začalo normálně vyučovat, podle nového rozvrhu hodin.
Daleko větší dramata na nás čekala v následujících týdnech a měsících, když přišly i na školách byly nařízeny prověrky politické loajálnosti a postojů k realitě, která v zemi obsazené spojenci nastala. To se teprve lámal chleba i charakter každého z nás, ale hlavně za vše zodpovědného vedení školy. Tehdy jsme my mladí, po vzájemné dohodě, všichni, co jsme byli v KSČ vrátili legitimace a odmítli se nechat někým prověřovat. Tu svoji rebelii jsme vydrželi celý půlrok, až nás ředitel jako rebelanty svolal do ředitelny a poradil nám, ať si necháme členství vrátit a podrobíme se prověrce, jinak že na to profesně i lidsky doplatíme nejen my, ale celá naše rodina. Také nám poradil, jak máme odpovídat na otázky, co nám budou u komise kladeny. Všichni jsme ho poslechli a u prověrky prošli. Byla to rada nad zlato.
Bohužel se tím pádem nikdo z nás nestal disidentem. Dnes bychom byli celebrity a měli svůj mimořádný důchod. Ale nijak tohoto svého poklesku já sám osobně nijak nelituji. Prožil jsem proto zajímavý a velmi pestrý život.
Zavzpomínal si Olda Suchoradský