… NA PŘEDNÁDRAŽÍ V HRADCI KRÁLOVÉ.
Jak na Nový rok, tak po celý rok. To je přísloví, které jsem kdesi vyslechl. Jestli jsem ho správně pochopil tak znamená, že co uděláme v tento den, opakujeme potom po celý rok. Abych si nemusel vyčítat, že jsem celý rok jen ležel v posteli proto, že jsem se na Nový rok neprošel po městě, rozhodl jsem se pro novoroční procházku. Dobrá motivace k procházení…
Po včerejší silvestrovské noci jsem byl zvědavý, jak to venku po těch novoročních radovánkách vypadá. Jiné roky to kolem hotelu bouchalo nejméně do jedné hodiny po půlnoci. Letos město ohňostroj úředně zrušilo a vyzvalo ostatní, ať pyrotechniku co nejvíce omezí. Skutečně to letos bouchalo o dost méně, možná že tu zasáhla někde i policie. Už po půlhodině bylo skoro úplné ticho. Když odpoledne jsem tedy vyšel ven, nikde na zemi neležely žádné vystřílené patrony kolem hotelu, jako to bylo ještě loni i v letech před tím. Ale zas tu byl neuvěřitelný bordel kolem kontejnerů od větru, který je převrátil a papíry roznesl po trávníku a křovinách, jako by tam přímo nasněžilo...
Pokračoval jsem dál po ulici k nádraží. Všechny obchody jsou zavřené, s výjimkou obchodů našich vietnamských spoluobčanů. Je tu otevřena Večerka u Rejžožrouta, zelenina v Puškynovce a kousek dál smíšenka s různým zbožím. Jinak už vůbec ni. Dokonce i cukrárna KOLIBŘÍK byla docela mrtvá. A tak jsem se vydal dál, až na vlakové nádraží. Tam jsem nebyl už několik měsíců a byl jsem zvědavý, co je tam nového. V hale nádraží bylo dost rušno, všechny lavičky byly plně obsazeny. Zamířil jsem do novin, kde překvapivě nikdo nebyl, až jsem si myslel, že mají taky zavřeno. Ale oni otevřeno měli. Překvapilo mně, že za zasklenými regály bylo rychlé občerství, jako rohlíky se sýrem a zeleným salátem, nějaké bulky, taky vyzdobené. A noviny vedle těchto laskomin na stojanech. Milá starší prodavačka mně slušně pozdravil, a tak, abych jí udělal radost, jsem tam nakoupil, co se mi do tašky vešlo.
Hned vedle novin bylo rychlé občerstvení, předělané ke klidnému posezení. U pultu jsem si objednal kávu s malým zákuskem a byl překvapen, že za obojí jsem zaplatil něco málo přes 30 korun. Jarušce jsem tam koupil křupané pečeno z listového těsta. Prodavačka mně vše přinesla až ke stolku a já se pak rozhlížel po pěkném interiéru. Než ke mně přišel nějaký romský mladík, který se ke mně hlasitě hlásil. Co prý dělám a jak se mám. Hned jsem věděl, o co tady půjde. Taky jo. Po chvíli milé debaty mně požádal o peníze. Že prý od včerejška nic nejedl, že nemá žádné peníze. Jeho družka stála o kousek dál a prohlížela si se zájmem moji tašku, kde jsem měl peněženku. A tak jsem se zamračilo a rezolutně prohlásil, že žádné peníze nemám a ani nevím odkad se tak dobře známe, že si mně dovolil oslovit. Naznačí jsme mu, že když mi nedá pokoj, tak že na něj zavolám policii. A on rychle se svojí družkou opustil krám.
Ještě jsem si prohlédl druhou část obchodu s pestrou nabídkou všeho možného a odešel do haly. Tam jsem u automatu zkontroloval platnost Jarušiny karty na MHD. Zjistil jsem, že ji má platnou až do poloviny ledna a splnil tím hlavní smysl návštěvy a celé své novoroční vycházky. Vyšel jsem před budovu nádraží. Docela to tam foukalo a já se rozhodl vrátit domů. Cestou kolem netryskajících vodotrysků, přes trávník plný psích hovínek, a znovu kolem hotelu, jakoby mrtvého, parkoviště nezvykle prázdného, se dobelhal až domů.
Novoroční procházka tím pro mě skončila. Přinesla mi docela zajímavé poznatky. Zjistil jsem, že na ulicích bylo víc než 50 % mladých Rómů, dále nějací Ukrajinci, avšak Češi jen ojediněle. Oni raději ve svátek sedí doma u televize a dívají se na slábnoucí slunce za oknem. Navíc jsem domů přišel s prvými dešťovými kapkami. Sníh nepadal žádný, jak by se na začátek ledna slušelo. Natož někde uvidět nějaký led, když právě začal leden...
Vánoce letos připomínající spíše Velikonoce. Kdoví, jak bude o nich. Třeba bude letos na Velikonoce pro změnu zase sněžit.
Olda Suchoradský