od matky žákyně Ilony, na učitele tělocviku V.L.
Ředitel koly má a vždycky měl mnoho povinností které s výkonem jeho funkce tak nějak moc nesouvisely. Některé byly normální, jiné nenormální, jiné zase příjemné či nepříjemné. Ale občas byly i docela zábavné, i když měly s výkonem jeho funkce ředitele školy jen velmi málo společného. Vybral jsem trochu pikantní oblast - vyšetřování nemravných deliktů svěřených žáků a žákyň. Snad Vás to trochu pobaví, tak jako to kdysi pobavilo i mně.
Jednou mi došel na adresu školy níže uvedený dopis matky jedné žákyně mé školy, tehdy 13leté dívky.
Zde si ho přečtěte:
(přesný přepis textu)
Vážený soudruhu řediteli,
Zasílám vám tuto písemnou stížnost Na učitele tělocviku, který svým oblečením při výuce v tělocvičně vzrušuje moji 13tiletou dceru. Při cvičení nosí na sobě v dolní části těla tak těsný cvičební úbor, že dává vyniknout jeho viditelnému mužství. Zjednejte prosím nápravu, aby se už tak při cvičení nadále nevhodně strojil.
Pokud se to nezmění, budu se muset obrátit s touto stížností na soudruha předsedu našeho národního výboru, který moji stížnost postoupí dál a někam vejš, což by mohlo mít nejen na soudruha učitele, ale i na vás osobně nepříjemné důsledky.
Ptáte-li se, jak jsem se o tom od dcery dozvěděla, tak jsem náhodně vyslechla, rozhovor dcery, kde popisovala situaci při cvičení ve škole své o 3 roky starší kamarádce. A to natolik hlasitě, že jsem to v žádném případě nemohla přeslechnout a musím se proto proti takové nestydatosti soudruha učitele velmi rázně ohradit.
Věřím, že toto mé oznámení vezmete smrtelně vážně a zjednáte, jako ředitel školy, ve Vaší tělocvičně okamžitou nápravu.
Se soudružským pozdravem Jolana H……OVÁ,
fara kostela Košík, okres Nymburk
Asi jste zvědaví, jak jsem na vzniklou situaci zareagoval. Zavolal jsem si onoho učitele do ředitelny a bez dalších svědků jsem mu dopis přečetl. Protože jsem měli spolu dobré vztahy (byl to vedle školníka jediný muž na škole), tak jsme se tomu dopisu oba srdečně zasmáli a já mu doporučil, aby se žáky raději necvičil v červených spartakiádních trenýrkách, ale pořídil si nějaké slušivé kalhoty, nebo tepláky, aby jeho dobré vybavení „tam dole“ nebylo tak patrné.
Asi bude ještě dobré napsat, že ona žákyně byla ošklivá, jako čarodějnice (celá po mamince) a že pokud pana učitele někdo z té třídy při tělocviku doopravdy někdo vzrušoval, tak to byly docela jiné a lépe vyvinuté její spolužačky. Ona stěžující si maminka dělala na faře v obci, kde s dcerou samy bydlely faráři posluhovačku (kuchařku) a měla prý z takové služby velmi čilé sexuální zkušenosti (to se vypravovalo po vsi). Není divu, že se jí i její dceři soudruh učitel líbil. On byl moc dobře vypadající muž a pan farář už byl až příliš starý. Její dcera byla v této oblasti matkou velice „dobře“ proškolena.
Tak to jenom tak nějak pro vzpomínku a pro zasmání, co všechno ředitel musel občas ve své funkci řešit. Ta maminka s dceru se na konci školního roku z obce odstěhovala a pan učitel se tak zase mohl vrátit ke svým oblíbeným spartakiádním červeným trenkám. Přestože jsem mu to nijak nedoporučoval. Ale ostatním žačkám jeho problém nijak nevadil.
Vlastně ano, za několik měsíců jsem řešil další podobný problém, zase s jedním děvčetem a taky ve školní tělocvičně. Tam už ale byly pro žákyni následky podstatně závažnější. Příslušníci SNB přišli do školy vyšetřovat otěhotnění 15tileté žákyně, ke kterému došlo při večerním cvičení místního Sokola, který naši tělocvičnu 2x týdně využíval k pravidelnému cvičení. Byl jsem přizván jako svědek k výslechu oné žákyně, což byla jedna z mých ředitelských povinností. Tato žákyně příslušníku SNB vysvětloval, že k otěhotnění došlo, když si s 23tiletým cvičitelem spolu předváděli, jak prý cvičí slon. Onen cvičitel (jako slon) jí prý svým „chobotem“ vstupoval opakovaně hluboko do jejich tepláků (popisovala to velice detailně). Žákyně, na dotaz příslušníka, proč se nějak těmto podivným hrátkám nebránila se vyjádřila, že proto, že se jí to sloní hraní docela líbilo. Ta další žákyně později porodila zdravého chlapečka, ale to už bylo po prázdninách, kdy už jako žákyně naši školu opustila... Dál už nebudu pokračovat, takový podobný případ pamatuji ještě jeden. To by však vypadalo, že tuto malou venkovskou školu navštěvovala samá „lehčí“ a morálně odvázaná děvčata, což samozřejmě nebyla vůbec pravda. Drtivá většina byla velice slušná a morálně rodiči dobře vedená…
Vzpomínal na své ředitelské působení na malé škole v Rožďalovicích
Olda Suchoradský