Nevím, zda to někoho bude zajímat, ale představa, že škola je velkolepé velevážné místo a že se tady nedějí žádní neřesti, je zcela zcestná. Opak je pravdou a já se teď pokusím o tom podat důkaz. Působil jsem na mnoha školách. Od těch velkých, až po docela malé. Samozřejmě, že se tam atmosféra ve sborovně lišila, v závislosti na složení sboru, ale i vedení školy. Ovlivňovala ji též doba, ve které jsme právě žili.
Začal jsem učit na škole v Městci Králové, v době Pražského jara a okupace roku 1968. To byla hodně pohnutá doba. I přesto jsme si tam užívali legrace víc než dost. Pro mne nezapomenutelná byla oslava MDŽ v roce 1968, která začala ve 14 hodin odpoledne a skončila ve 2 v noci. Konala se v jídelně, takže přísun jídla a pití byl kontinuální. Raritou bylo, že jsme tam my, chlapi, dali dohromady kapelu, která vesele po většinu doby vyhrávala. I já, jako benjamínek jsem byl přizván jako kytarista a chvílemi i pianista, když se nějak profláklo, že na tyto nástroje umím trochu hrát. Je třeba napsat, že se mně tam nejen u zpěvu dařilo. Hvězdou mezi námi byl Věroušek Novák – zástupce ředitele, který uměl skvěle vyprávět vtipy. Znal jich tolik, že by s tím vystačil vyprávět až do Božího do rána. Někoho takového jsem později v životě už nepotkal.
Nejvíce legrace jsem si však zažil na škole v Kopidlně. Když jsem tam v roce 1970 přišel, byl stav že žen a mužů ve sboru vyrovnaný. Docela ideální situace, kterou jsem pak na žádné jiné škole kde jsem učil, nezažil. Musím to napsat, jak to cítím. Většina legrácek měla původ v mužské části sboru. Byli tam skvělí baviči, zatímco ženy legraci rády přijímaly, aniž byly její iniciátorky. Docela se mně chce na základě této zkušenosti napsat, že ženské pohlaví nemá takový smysl pro legraci, jako muži. Ale zase ze své zkušenosti vím že to žádné pravidlo není a budu ještě v tomto textu vzpomínat žen, které to také uměly.
A teď k těm legracím. Každá situace byla pro iniciátory zábavy dost dobrá. Třeba čarodějnice, 30.dubna – skvostná příležitost. Dávno předem chlapi vyrobili pozvánky na rej čarodějnic místní školy. A ty se pak fakt konaly. Už ráno byla ve sborovně připravena košťata pro kolegyně, pěkně popsaná a ozdobená. Každá musela po příchodu předvést, jak dobře umí létat. A světe div se, i ty nejvíc zapšklé to dokázaly, protože nechtěly ostatním zkazit náladu. I to je důkaz, že ženy umí pěknou taškařici přijmout a ještě vylepšit.
Pak to byly další, docela malé a nevinné legrácky. Připomenu jen jednu z nich. Někdo přinesl do sborovny nějakou odlehčenou cihlu, kterou se pak někdo další snažil nenápadně propašovat mezi sešity, které si kolegyně či kolegové odnesli domů. Cihla tak postupně navštívila většinu domácností členů místního učitelského sboru. Také nám se to také podařilo. Cihla pak byla nahrazena hodinovým strojkem, který byl lehčí, ale zato méně skladný. Přesto i on koloval po domácnostech. My si ho donesli domů určitě alespoň 2x. Aby se to nestalo potřetí, tak jsme si strojek nechali doma a uložili ho někde na půdě, kde se na něj roky prášilo.
Za mého působení v Jičíně, jsem nějaké legrácky nezažil, byl jsem tam na obou školách jen velmi krátce. Zato Rožďalovice, tam jsem působil celých 15 let, což je nejdelší období mého působení na nějaké škole. Je proto logické, že od tamtud mám legrácek nejvíce. Dokonce i dokumenty, které sem připojuji.
Ten prvý je vzkaz jedné z maminek, který nám do ředitelny poslala:
A teď práce mojí zástupkyně Drahomíry. Ona ráda pořizovala z jednání „zápis“. Tady je jeden z nich:
Zápis z průběhu MDŽ Lindnerovy ZDŠ Rožďalovice v restauraci Bílá Růže v Poděbradech, dne 9. března 1982
1. zvláštní znamení – ředitelský nemá kšandy.
2. Pepa Hrouda pronesl FÓR: „Proč se nepěstuje v ČSR skupinový sex?“ „Nejsou lidi!“
3. Strejda Lacina (předs. ROH) objednal pro všechny přírodní vepřovou kotletu s pomfrity (bramborovými hranolky) hořčici a tatarkou – porce za 21 Kčs. Kdo si dal hovězí polévku, připlatil si 1,70 Kč.
4. Školník Haken vypil nepočítané Plzní… Číšník se na něj zaměřil a neustále mu věnuje pozornost.
5. Pan řidič Nechánský rád tančí se soudružkou Rybínovou. Přitom již sní o tom, že ji poveze v pozdě v noci samotnou do Seletic.
6. Kolegyně A. Boudná, chystajíc se pozítří na vyšetření žlučníku do nemocnice, bezostyšně a nepříčetně žere.
7. V 19 hodin Boudná líbá lesní Pacinovou, na což přítomné 3x upozornil organizátor slavnosti, strejda Lacina.
8. Soudružka V. Vinecká si chce jít postěžovat s. řediteli O.S., že ji soustavně oslovuji titulem „blboune“.
9. Postupně se v místnosti zvyšuje řev tak, že 10x překračuje decibely hluku ve školní sborovně o velké přestávce.
10. Hlavní patron oslavy svátku žen, strejda Lacina, toká jako tetřev, čímž postupně ztrácí důvěru většiny přítomných oslavenkyň.
11. Vinecká si vyjednala u obstarožných a věkem sešlých muzikantů zahrát píseň: „Ztrácím svou lásku …“
12. O úspěšném vyjednání svého příspěvku k zábavě u muzikantů informuje zodpovědného činitele ROH Lacinu, který jí odpoví písní: „… co dřív bylo to dávno už není, najdi si hochu zas jiné potěšení!“ Zábava v sále se nadějně rozjíždí.
13. V 20,35 se na stole objevuje plná láhev tekutého „MYSLIVCE“.
14. Na parketu, za zvuků libé hudby, bují tance. Právě hrají valčíček. Rybínová marně přesvědčuje nestora sboru J. Sládka na taneček. Ten se ale nekoná. Rovněž jeho vrstevník Fanda Hazdra s ním drží „basu“. A tak situaci zachraňuje řidič Nechánský. V. Lacina vybral sobě k tanci kuchařku s. Drobečkovou. Zvláštní znamení: PRSA a ZUBY. Pak už nadlouho nic.
15. Zápis na chvíli přebírá ředitel O. Suchoradský, když zaznamenává: Zástupkyně ředitele s. D. Ř. se školníkem s. Hakenem řádí na parketu jako lvice se lvem v říji. Strop hospody se houpe a na náměstí v Poděbradech se srocuje dav lidí. Volají na pomoc SNB, který obkličuje hospodu U Bílé růže. Ale s. H. se s. Ř. tančí dál, i když se Titanic rychle potápí.
16. S. ředitel přeci jen kšandy má. Odložil si totiž sako a tím to definitivně prozradil. Odmítl jít tančit s ved. kuchařkou s. Drobečkovou z Mateřské školy. Že by už zapomněl tančit, nebo je tak unavený z řízení školy?
17. Další dramatická situace: Andulka Šafářová, pardon Anna Boudná, pije červené víno, žlučník nežlučník.
18. Pozor! Připosprostllu píseň? „Děvčata z Rožďalovic“ bohužel asi nezná s. J. Hrouda. To je trapné. Ona totiž není podložena letopočtem a takové on jako historik neuznává!!!
19. Strejda Lacina začíná hovořit v jinotajích: „To já, kdybych chtěl, tak bych šel po něčem úplně jiným!“ K tomu podotkla s. Rybínová: „Ne kdybys chtěl, ale kdybys mohl.“
Pokračuje kolegyně D. Ř.:
20. Už je 21,15 hodin. Kurka (uč. J. Kutílková) se pokouší opít ředitele O.S. Ona netuší, že on nepije víno, ale malinovku… Vyslala jsem zvěda, aby to vyšetřil. A je to tak! Prý je to čistě s J.K. služební rozhovor.
21. 22,45 hodin. S. Hrouda nám nějak rychle odpadá. Mává rukou a vesele se kolem dokola usmívá.
22. S. Vinecká požaduje na s. Ř.: „A na útratu školy mě dej ostříhat dohola!“
23. 23,08 hodin. Pějí se kolektivně budovatelské písně, více méně falešně. V tom zcela bez konkurence mezi všemi přítomnými vyniká kolegyně s. H. F.
24. Zábava pokračuje až do půlnoci. Předseda ROH s. Lacina postupně provádí tancem všechny dámy. Má na to svůj speciálně vytvořený harmonogram. Zato „Severka“ (kolegyně H.S.) furt chodí s taškou a rukou ji chrání před nenechavci. Má totiž v ní bezmála milion korun, které jako pokladní ROH, padnou za zaplacení celé této mezinárodně uznávané společenské merendy k oslavě MDŹ.
S půlnocí zábava rychle končí a účastníci se vesměs po svých vrací do autobusu. Řidič Nechánský nastartuje a otočí směr Rožďalovice. V autobuse je veselo až před školu, kam přijíždíme pro obveselení rodičů našich žáků, ve dvě hodiny po půlnoci. Naši žáci naštěstí ještě tvrdě spí, a proto vůbec nic netuší ...
A ještě píseň, na melodii „Stoprocentní muži“ z Osvobozeného divadla, také od Drahomíry:
STOPROCENTNÍM MUŽŮM ROŽĎALOVICKÉ ŠKOLY
(věnováno mužům uč. sboru ZDŠ Rožďalovice: J. Sládkovi – emeritnímu řediteli, O. Souhradskému – současnému řediteli, J. Hroudovi-učiteli, V. Lacinovi-učiteli, K. Janišovi-učiteli, V.Hakenovi-školníkovi)
Text neznámého autora, na melodii Jaroslava Ježka:
Pochod stoprocentních mužů
1. Vás šest je ve škole, vážíme si vás tůze,
zvlášť když MDŽ je významná pro nás schůze.
S vámi je potíž, vás šest je totiž,
na okrese atrapa muže.
Ref.: A tak vám tedy děkujeme páni,
zábava s vámi je, taje k popukání,
styďte se, to byste muži snad?
Co si to namlouváte!
Starosti máte jen o dobré jídlo,
o jídlo a pak též o dobré bydlo,
vám teda žádná z nás nehodí růži,
tak styďte se, vy stoprocentní muži“
2. Jak by blažilo nás, kdybyste k svátku ženy,
dali tak volno nám, učili všechny třídy,
koupili víno, vařili kafe, koukaly bychom,
jak vám to klape.
Ref.: To by vás ani ve snu nenapadlo,
koupit nám třeba lístečky na divadlo,
bavte se holky vesele, my za vás budem makat!
Zasloužíte si to za všechnu práci,
my nejsme přece chlapi pro legraci,
a zejtra každá z nás vám koupí růži,
ať víte že jste fakt stoprocentní muži !
Ref.:
Z Rožďalovic bych mohl napsat z legrácek celý seriál. Nakonec se se kruhem vrátil na školu do Kopidlna. Byla tam stále skvělá atmosféra a plno srandy, i když jsme v malé sborovně seděli i jednoho stolu dva. Ale mužů tam bylo pořád dost a byla tam i již výše zmíněná Drahomíra Ř.
Končím s legráckami ze sborovny, ač to byla jen krátká exkurze. Třeba se k ní ještě někdy vrátím.
Na školní legrace vzpomínal Olda Suchoradský