SPISOVATELÉ BEZ ČTENÁŘŮ
Zaujala mne úvaha spisovatele a zubaře MUDr.Václava France, kterou zde kopíruji:
O tom, že v Čechách žije víc spisovatelů než čtenářů se už vyprávějí vtipy. Uvědomil jsem si to při čtení povídek Oty Linharta „Historky z koule,“ kde v úvodu povídky „Froťáček“ na str. 23 píše, že seděli kdesi v hospodě „dva spisovatelé bez čtenářů!“ Bohužel je to realita.
Nakonec si vezměte, co se píše třeba v propozicích chystaného básnického almanachu „bude vydáno tolik knih, kolik si autoři předplatí.“ Což znamená, že se sbírka či knížka nedostanou mezi běžné čtenáře. Vím, jaké jsou problémy s distribucí atd., ale přece jenom to autoři píší jen pro sebe? Má potom cenu takovou knihu vydávat? Rozhodně nevolám po dobách, kdy se na vydání knihy čekalo dlouhá léta. Pokud vůbec vyšla, autor byl většinou už někde úplně jinde.
Vzpomínám si, jak jedna známá vzpomínala, že ji vyšla sbírka poezie po sedmi letech. Překvapují mě i vysoká čísla účastníků soutěží, kde se sjede třeba i několik desítek rukopisů knih připravených k vydání. Pochopitelně je těžké říct, jestli všechny rukopisy, pokud vyjdou, najdou své čtenáře. Osobně si myslím, že nikoliv.
Existují i webové stránky, kde si můžete přečíst celé knihy zdarma. Často jsou i e-knihy současných autorů na internetu ke stažení zcela zdarma nebo za symbolický poplatek. A nikdo je nestahuje. Pochopitelně důležitou roli hraje reklama.
Četl jsem knihy různých „osobností“ z oblasti šoubyznysu, které se mi nelíbily. Dokonce bych o nich napsal, že jejich čtení je ztrátou času. Ale ty knihy se kupují, mají své čtenáře a někdy je dokonce najdete v žebříčku prodejnosti na čelních místech. Každý člověk má svůj vkus, jak se říká „někdo má rád vdolky, jiný zase holky.“ Platí to i o knihách. Je jen škoda, když se setkám se zajímavou knihou, o kterou čtenáři nezavadí ani pohledem.
Škoda pro knihu, ale především pro čtenáře!
VáclaV
ZDROJ: ikobra.rehec.cz
Pro potvrzení předchozí úvahy pana France přidám vlastní zlkušenost.
Po nastěhováné do Hradce jsme se hned na začátku seznámili se sousedem, který se chlubil tím, že píše knížku. Ne že bych mu to nevěřil, ale jako sisovatel se mně na prvý pohled nejevil. Byl to praktický člověk, který se celý život živil jako technik, v různých profesích. To by nebylo nic divnýho, Václav Franc je zase zubařem. Co by nemohl být spisovatel náš soused?
Dlouho nás napínal, až jednou přišel, že mu knížka vyšla v jednom nakladatelství a hned s nákladem 750 vydaných knih. Ptal jsem se ho, o čem ta kniha je a tak mi ji přinesl, abych i ji přečetl, případně si ji koupil.
Hned jsem se pustil do čtení. Nějak jsem tam nenašel podíl autora. Byly to dopisy vězeňkyně z kriminálu. Knížka jich obsahovala několik desítek. Stále jsem čekal, že tam budou i odpovědi toho, kdo byl adresátem. Ale nedočkal jsem se ani jednoho. Už při čtení jsem pochopil, že oním adresátem byl ten můj soused. Ne že by to nebylo zajímavé čtení. Ona slečna (či dáma ?) tam barvitě pospisovala poměry ve vězení a příhody, které tam zažívala. Na konci řady dopisů byla výzva, ať jí adresát pošle to či ono, hlavně peníze.
Ptáte se, jak to dopadlo? Na konci domělý autor připojil malé vysvětlení, že oné dobrodružce naletěl a posíálal jí dárky, dokonce jel za ní na Slovensko a ve vězení se s ní sešel. Poznal i její rodinu, když mu ona dáma nabídla manželství, až vyjde z vězení ven.
Když jsem knihu sousedovi vracel, přiznal se, že on byl tím adresátem, který té divošce naletěl a vlastně si ji tak skoro 2 roky na dálku vydržoval. Knihu jsem si ze zdvořilosti koupil a mám ji stále doma. Onen soused má ještě v700 výtisků e doma, ač si vynutil její vystavení ve výloze jednoho známého knihkupectví v Hradci. Několik desítek kníážek prodal a ostatní má složené doma. Myslíte, že se dožije doby, kdy celý náklad prodá? I když její cenu značně snížil, rozhodně na ni nevydělal a očekávaný zisk se nekonal. Kdo mysdlíte, že je na vině? Rozhodně ne ona divoška, ale ten kdo jí dlouho věřil, psal si s ní v naději, že konečně našel tu poravou. Nejen ženu života, ale především můzu...
A tak skončila dráha jednoho nového spisovatele, který se své slávy nedočkal. A takových je všude kolem plno. Avšak jsou i tací, kteří vydali už několik knih vlastním nákladem a mohou de hrdě označovat jako spisdovatelé, ač profesí jsou docela něco jiného. K nim patří i pan MUDr.V.Franc, autor úvahy, která mně v úvodu inspirovala.
K úvaze přítele V.France přidal pár slov Olda Suchoradský