Ještě jednou se vrátím k dialogu, který jsem vedl s Čestmírem na stránkách svého blogu Dědův hradecký poškolníček. Tentokrát o pohádkách v rozhlase a v televizi, které jsme poslouchali a dívali se na ně nejdříve jako děti, později jako dospělý se svými dětmi. Čestmír k tomu napsal:
Dne 03.12.2015
Ano, večerníčky patřívaly a doufám, že ještě v mnoha rodinách stále patří k nejsledovanějším pořadům v našich médiích. Československo v nich mělo vynikající úroveň, která se s mnohými americkými kýči nedá ani porovnat. Je pravda, že večerníčky stmelovaly nejen rodiny, ale i generace, protože se na ně dívali jak děti, tak i jejich rodiče a prarodiče. Dá se dokonce říci, že starší generace měly v dětech a vnoučatech záminky se na tyto kvalitní příběhy stále a dokola dívat. Takové Krkonošské pohádky, Jen počkej, zajíci a mnohé další nás okouzlují i po mnoha desetiletích od svého vzniku. Však mnohé byly tak univerzální, že potěšily dětské i dospělé diváky v mnoha zemích světa.
Děti sedávaly na klíně a s očima jako „tenisáky" sledovaly nenásilně výchovné příběhy, v nichž pokaždé vítězilo dobro. Dospělí dělili pozornost mezi obrazovku a sledování dětských obličejíčků, ve kterých se zračil vývoj příběhu.
V neposlední řadě bylo také důležité, že večerníčky začínaly v 18.45 hod., což byl optimální čas k tomu, aby předškolní děti uzavíraly svůj den. a pak se šlo do hajan. Maminky a tatínkové s dětmi i při večerníčku komunikovali, dovysvětlovali dění na obrazovce. Po večerníčku děti v rozumných rodinách uléhaly a usínaly a rodiče konečně měli čas na odpočinkovější aktivity.
Tento pevný režim dne se nyní již v málokterých rodinách dodržuje. I velmi malé děti jsou čilé i po 21. hodině, což je na škodu jich i jejich rodičů. Manželka byla učitelkou v mateřské škole a i nyní občas vypomáhá. Ptávala se a ptá se i nyní dětí: Co jste dělaly s rodiči v sobotu a v neděli?
Dříve mluvívaly o společných aktivitách s rodiči a nyní si na nic konkrétního nemohou vzpomenout: Dívaly jsme se na televizi, byly v obchodním domě nakupovat, hrály jsme něco na počítači. Kvalitní komunikace vázne. Skoro nikdy manželka neslyší: společně jsme se dívaly s rodiči na večerníčka, po večerníčku jsme šly spát. Pravidelnější režim je v málokteré rodině - podle toho pak později vypadají i školní a výchovné výsledky.
Kéž je tedy dostatek vůbec úplných rodin a kéž jsou děti skutečně vychovávány.
A moje reakce ?
________________________________________
Dne 09.12.2015
Večerníčky patří k pořadům, které jako jedny z mála přežily revoluční změny a nástup počítačů. Ty samé, na které se koukaly naše děti, vychovávají teď i naše vnoučata. Je to fenomén, který asi ani v budoucnu nezmizí. Samozřejmě, dnes děti nemusí čekat na podvečer, ale na DVD či na YouTube si mohou najít jakýkoliv Večerníček a pustit si ho kdykoliv. A nejen děti. Když mám příležitost a náhodně si některý z těch klasických pustím, obdivuji jejich poezii, laskavost a chytře vložená ponaučení a latentně sdělované výchovné apely. Byl to génius, ten Václav Čtvrtek, ale i tvůrci z oboru herectví a techniky, kteří náměty jeho a dalších autorů tak mistrně zpracovali, natočili a ušili dětem přesně na míru. Stali se tímto svým činem nesmrtelnými.
Že je tomu tak, o tom nelze pochyboval.
Olda Suchoradský