Po vzpomínkách na šachové zážitky na školách kde jsem působil, se přesunu do jiné oblasti. Práci s počítači. Ten prvý jsem dostal jako výslužku, když jsem odcházel ze školy v Křinci zpět do Kopidlna, na konci 90. let. Byl to můj prvý počítač, se kterým jsem měl možnost pracovat, což jsem se naučil spolu s dětmi, které tam vedl zástupce ředitele školy Libor Nehyba. Byl to mladý učitel 1.stupně, ale v oblasti počítačů na tu dobu velmi zdatný. Spolu s dětmi jsem se od něj naučil vše, co bylo tehdy možné z této oblasti pochopit.
Počítač jsem si odvezl domů také proto, že jsem byl na školu v Kopidlně přijat proto, abych v pololetí převzal výuku počítačů od kolegy, který tehdy odešel ze školy učit do Jičína na soukromou školu. To byla pro mne velká výzva a přiznám se, že prvé vyučovací hodiny byly pro mne velmi těžké. Zjistil jsem, že se v hodinách tohoto předmětu žáci neučili, ale hráli si libovolné počítačové hry a jejich učitel tam ani s nimi nebyl a trávil čas ve vedlejší sborovně. A teď jsem já na nich měl chtít docela vážnou výuku. Samozřejmě, že se bránili a dávali mi to jasně najevo. Naštěstí jsem mezi žáky našel jednotlivce, kteří můj záměr pochopili a z nějakého důvodu se rozhodli mi pomoci a podpočili mně. Nejdříve přesvědčili své spolužáky, že existují na počítači i jiné rozumní činnosti, než je hraní her. A pak mně ty činnosti postupnhě začali učit. Zjistil jsem, že tyto činnosti už dobře znají, zatímco já se je musel postupně učit na různých školeních a kurzech, na které jsem začal pilně jezdit.
Brzy jsem pochopil, že bych potřeboval nějakou střední cestu práce s počítačem ve škole se žáky. Něco mezi hrou a vážnou výukou. A objevil jsem ji zase díky bývalé žákyni školy v Kopidlně, která odešla studovat na Střední ekonomickou školu do Jičína a tam se věnovala soutěžení v psaní na počítači všemi deseti prsty a brzy se dostala mezi nejlepší v Královéhradeckém kraji. Zařídila mně setkání se svojí profesorkou Evou Petryšínovou, která je výuku pomocí programu sestaveném bývalým vicemistrem světa v psaní na psacím stroji Jaroslavem Zaviačičem naučila. A jsme u samých počátků mého snažení, pomocí této metody naučit správně psát své žáky také na škole v Kopidlně. Že tam byly zcela výjimeční žáci, zajímající se o vše nové, s vysokou mírou vytrvalosti a soutěživosti, to jsem věděl již z výuky šachu.
Jak jsem výše napsal, k rozhodnutí vyučovat intuitivní psaní podle Zaviačiče na počítači mně vedlo doporučení Masarykovy obchodní akademie v Jičíně, kde výuku řadu let prováděli. Na základní škole byla taková výuka psaní zatím jen výjimkou, přestože by logicky měla předcházet všem ostatním dovednostem používaným u počítače, protože je k jakékoliv činnosti s počítačem potřebná.
Prvý školní rok jsme výuku zkoušeli zatím pouze mimo vyučování. Přesto jsme se svými výsledky velmi rychle dostali mezi 10 nejaktivnějších škol v celé republice. Pak jsme výuku na kopidlenské škole zavedli jako povinnou pro žáky 7.-9. ročníku, jako součást předmětu Informatika. Sliboval jsem si od toho zkvalitnění výuky a zlepšení výsledků v té době probíhajícího dobrovolného nácviku. To se v podstatě záhy potvrdilo. Již za 4 měsíce, o Vánocích, naši žáci excelovali v okresní soutěži pořádané v Masarykově ekonomické škole v Jičíně.
Ještě přesvědčivěji vyzněla účast našich nejlepších žáků na Talentové soutěži a Mistrovství republiky v Hradci Králové, na konci května dalším rokem. V dopolední Talentové soutěži jsme mezi 13 školami prosadili všech 5 svých reprezentantů do prvé desítky účastníků v konečného pořadí. Navíc se jasným vítězem celé soutěže stal žák 6. ročníku naší školy Pavel Novák. Jeho úspěch podtrhla svým 2. místem jeho spolužačka Tereza Hlaváčková. Pozoruhodné bylo, že oba úspěšní žáci nacvičují zcela mimo povinnou výuku, i ve svém volném čase na svém počítači doma. Odměnou pro Pavla byla možnost vyzkoušet si, pod vedením samotného p. Jaroslava Zaviačiče, nový výukový program, který bude zveřejněn teprve v dalším školním roce.
Při vlastním mistrovství republiky nás reprezentovala čtveřice: Lucie Doktorová, Jana Hloušková, Pavlína Kubánková a Pavel Novák. Mezi 9 zúčastněnými školami jsme obsadili obsadili 5. místo v republice. To jsme ještě potvrdili stejným umístěním v celoroční průběžné internetové soutěži. Rok intenzivního psaní byl na našich žácích znát a byl předpoklad, pokud vytrvají v píli, že se dočkáme v příštím roce ještě většího úspěchu. Většina soupeřů má žáky, kteří přecházejí do juniorské kategorie, ale nám reprezentace zůstala v nezměněné sestavě. To se pak potvrdilo a my dva roky po sobě dosáhli v této soutěži umístění na 3.místě mezi všemi školami v republice.
Psaní u počítače není jenom soutěž, ale rovněž užitečná dovednost. Takže vedle radosti z umístění našich nejlepších, máme stejnou radost i z většiny ostatních, kteří po celý rok poctivě psali a zdokonalili se natolik, že si ze školy odnesou schopnost psaní textu na vysoké úrovni. To později využijí při jakékoliv činnosti u počítače. Že se nám to na škole letos vydařilo, za to je třeba poděkovat nejen pilným žákům, ale i dalším učitelkám a učitelům, kteří na jejich nácvik celý rok dohlíželi, ale také sami se podle Zaviačiče jeho metodou naučili aktivně psát.
A ještě k naší interní soutěži. Po celý rok naši nejlepší bojovali o POHÁR ZAV, který jasně vyhrála žákyně 8. ročníku Jana Hloušková, před svojí spolužačkou Lucií Doktorovou a žákem 6. ročníku Pavlem Novákem. S celoroční námahou se úspěšní žáci rozloučili odlehčenou akcí, kterou jsme nazvali NOC SE ZAVIAČIČEM, která se uskutečnila v noci mezi dvěma posledními školními dny. Žáci nejen psali, ale dokázali, že se dovedou mezi sebou velmi dobře pobavit. Odměnou jim byla sladká odměna v podobě dortů z kopidlenské cukrárny, které jim zaplatilo SRPŠ zdejší školy. Na dalším ročník jsme k této akci pozvali samotného Jaroslava Zaviačiče, který do Kopidlna přijel se svojí družkou Helenkou, mistryní světa v psaní na klávesnici, která nám své mistrovství osobně předvedla. Aby zůstali až přes půlnoc při našem setkání a spolu s námi se dobře bavili, než odjeli autem domů, do Kladna, kde tehdy spolu žili.
Aktivita v psaní na počítači tenkrát neutichla ani o prázdninách. Cvičit je třeba stále. Jinak se dovednost oslabuje a časem se i ztrácí. I o prázdninách se každý pátek dopoledne ve škole žáci dobrovolně scházeli a pilně cvičili mezi 9 a 13 hodinou. Nácvik a účast na soutěžích ještě 2 roky na škole v Kopidlně intenzivně pokračoval, skvělým výsledky žáků na mistrovství republiky v Karviné, kde je už vedla následovnice paní uč. Petra Zelfelová. Nácvik na škole skončil jejím odchodem z kopidlenské školy do Dolního Bousova.
Vzpomínal Olda Suchoradský
Naše nejúspěšnější dívčí trojice v psaní na klávesnici –Lucka Doktorová, Jana Hloušková a Pavlína Kubánková na mistrovství republiky v Hradci Králové.
Pavel Novák u počítače za podpory pana Jaroslava Zaviačiče