Vjíždíme do Demanovské doliny. Cestující postupně vystupují.Na stanici Jasná-Zahrádky vystupují všichni zbývající, včetně nás tří. Vesměs jsou to účastníci naší základny EXOD. Je nás v té chvíli kolem 20ti. Do chaty je to do kopce po asfaltové silničce asi tak 5 minut. Mezitím už zase leje jako z konve, je zima a teplota něco nad 10°C. To je tedy pěkné přivítání! Všichni se nahrneme do předsíňky a čekáme na uvítání od vedoucích základny- manželů Kubových.
K našemu překvapení nás vítá docela někdo jiný. Asi tak 40tiletý „mladík“ v brýlích, který se nám představil jako zástupce Kubových. Pan Kuba prý onemocněl a on, docent Straka z veterinární fakulty v Brně, bude jeho zástupcem. Základnu zatím nikdy žádnou nevedl, jak se nám hmned na úvod vyjádřil. Ale prý se nemáme bát, že prý to určitě společně nějak zvládneme. On sám je prý naučený na neformálním komunikaci a vše prý zvládne v klidu a pohodě. Své "dobré schopnosti" osvědčil hned při rozdělování pokojů pro jednotlivé rodiny. Dopředu připraveného neměl nic, takže tak jak si účastníci brali náhodně klíče z jeho ruky, tak se zároveň tímto „losem“ rozdělovali na jednotlivé pokoje. A pak až do večeře sám vedoucí Straka obcházel jednotlivé pokoje a sepisoval kdo kde bydlí a neustále někoho stěhoval jinam. To proto, že mu to na počet účastníků stále nějak nepasovalo. Na nějakém pokoji někdo z rodiny někdo přebýval a musel by spát na zemi, jinde zase zůstávali na pokoji prázdné postele. A protože nás bylo přihlášeno na obsazení všech postelí, dalo to docela složité rochády, než se to nakonec před večeří všechno podařilo a uklidnilo. To se stalo třeba právě u nás, kde ve 4-lůžkovém pokoji jsme byli jen tři. Při každé opakované návštěvě si k našemu jménu vedoucí připsal, že máme na pokoji jedno místo volné a "vyhrožoval" nám, že nám do pokoje ještě někoho dalšího nastěhuje. Tak jsem raději ze svých zavazadel nic nevybalovali a čekali, až snad či konečně někdo na náš pokoj přibyde. Když ani po 2 hodinách čekání nikdo další nepřišel, dala se maminka do práce a pokoj pro nás obsadila a zabydlela. 
Pokoje byly docela luxusně vybavené ...
Před večeří jsem se šli ještě projít ven, směrem po silnici dál vzhůru. Měli jsme záměr dojít až do osady Jasná, ale znovu začalo hustě pršet, a tak jsem jenom ze silnice ochutnali pár lesních jahod na stráni u silnice a museli se vrátit zpět, protože jsme nechtěli hned prvý den promoknout až na kůži.
O ½ 6 večer začala naše prvá večeře na základně. V sympatické, dřevem obložené jídelně, kde to vpadalo jako v útulné chatičce, jsme přišli do místnosti přesně. V té době tam byla skoro všechna místa obsazena. Tak jsme si sedli k jediným trochu známým, mamince a dívence, které jsme si pamatovali ze základny na Malinu. Seděl s nimi ještě nějaký pán, kterého jsme zprvu považovali za manžela a tatínka holčičky. Až později jsem se dozvěděli, že je to přítel maminky. V dalším průběhu jsme pak už s nimi nikdy neseděli, protože k této rodince patřila ještě babička, která ale na prvou večeři nepřišla a v dalších dnech si rodinka sedla jinam, ke stolku se 4 židlemi.
Naše chata ZAHRÁDKY ...
Před večeří vedoucí doc. Straka ještě jednou všechny účastníky krátce pozdravil. Vysvětlil neúčast původního vedoucího základny p. Kuby a jeho manželky. Pohovořil o režimu základny, plánech a trasách výletů, které nás příštích 10 dnů čekají. Dále o způsobu stravování a mnoha dalších důležitých věcech. Čekali jsem, jak to na takových základnách bývá obvyklé, volbu samosprávy. Ale to se vůbec nekonalo.
No, a to je v tom prvém setkání všech účastníků vlastně všechno. Už ve 20 hodin nás velitel rozpustil a my šli na pokoj spát. Potřebovali jsme strávit zážitky tak bohatého prvého dne a také dospat to co jsme nestihli během cesty vlakem z Čech na Slovensko. Udělala to tak většina účastníků.
Jen ti nejodvážnější se ještě vydali na procházku deštěm a druhý den vyprávěli své dobrodružství v Jasné, kde se setkali s pravým a živým medvědem, který tam před jednou chatou hodoval u popelnice s odpadky…
Další líčení zase až zítra.
Vzpomímal Olda Suchoradský