PŘIŠLO JARO do města ...

… kde jsi, zimo, kde jsi byla? 

Upravený aktuální slogan jsem dal do úvodu jarní úvahy. Skutečně, už několik hodin prožíváme nové jaro,  jaro roku 2024. Zatím svým počasím ostudu tomuto ročnímu období  nedělá. A co tao město v názvu? Vždyť tam má být správně  ve vsi, aby se to rýmovalo!  Musel jsem to tak napsat, protože už 10 let žijeme v městě a na jara ve vsi už jenom vzpomínáme.  Jara, která se prožívala na vsi se  prožívají podstatně  jinak, než ve velkém městě.

    Toto dobou by už měla moje manželka na naší zahrádce urovnané záhonky, s vyšlapanými cestičkami. Na záhoncích jsem já zaséval mrkev a petržel (měl jsem básnicky řečeno, roli rozsévače) , protože ta velmi dlouho klíčí. A když nezachytí semínka pravou zimní vláhu, tak třeba ani nevzejdou. A těch několik teplých dnů bychom určitě využili k sázení raných brambor, které v naší vesničce musely vyrůst tak rychle, aby byly na stole nejpozději o místní pouti, která je prvou neděli v červenci. Komu se to nezdařilo, ten nebyl sousedy uznán jako dobrý hospodář. Nám se to většinou podařilo, i když často rychle vylezlé brambory ještě přimrzly v dubnových přízemních mrazících. Nikdy nám na zahrádce nechyběl  záhonek cibule. Česnek, ten  tam už dávno rost, protože byl vysázený již na podzim.

    Vždy  jsme zjara s nadšením osázeli fóliové pařeniště. Bylo to vlastně jediné okno, které mi vyrobil kolega-dílnař na mém prvém kantorském působišti na ZDŠ v Městci Králové. Vydrželo nám na zahrádce sloužit více než 40 let. Pod něj jsme takto po jaru seli ředkvičky, které byly naší tradičně prvou novoroční sklizní. Ale vysázeli jsme tam také sadbu salátu a kedlubnů. 

 Na jaře práce na zahrádce člověka nejvíce baví. Každý den jsou vidět přírůstky a škůdců je zatím minimálně. Slimáci jsou ještě někde zalezlí, či se teprve chystají vylíhnout. Dřepčíci, co spasou za sucha každou zeleň, si také ještě nevyskakují. O motýlech – běláscích a jejich housenek ani nemluvě. Takže každý den jara přináší radost oku i srdci toho pravého zahradníka. Vše je v očekávání příští úrody, která se tentokrát už konečně a určitě vydaří. Jak však  ukáže jeho další průběh , tak příběh to určitě bude zase stejný. Něco vyroste a potěší, něco se nezdaří a  začnou část zlikvidují škůdci. To je věčný souboj člověka s matičkou přírodou.

    O tom městský člověk ví hodně málo. Má to jednodušší v tom, že stačí navštívit obchod, oddělení zeleniny v supermarketu a vše tu najde pěkně vypěstované, umyté, úhledně zabalené. Akorát že takto kupená zelenina nějak nevoní domovem a vlastní zahrádkou. No, ale to je daň člověk za městské pohodlí.

   My jsme se po přestěhování snažili zachovat si alespoň malý kousek zeleně a květů na balkóně našeho nového bytu. Potěšilo nás, když nám naši přátelé uprostřed léta sdělili, že nás nemusil  dlouho hledat, protože náš balkón a okna v rozlehlém průčelí domu hned poznali, podle zeleně kolem našeho bytového prostoru.    Měli jsme tam celé léto kvetoucí převislé muškáty, ale také bílé květy plaménku a dokonce popínavé ozdobné dýničky. Radost pohledět zvenčí i zevnitř. Jak je vidět, milovník přírody si poradí i ve městě a vytvoří si poměrně jednoduše atmosféru, která ho těší a uklidňuje. Jen je třeba občas prohnout záda při údržbě a zalévání. Je to jen trochu práce navíc. 

Dnes už ani to nemáme. Chybí nám k tomu síla, která s léty ubývá, ale hlavně vůle. A taky skutečnost, že v naší ulici to většinu roku silně táhne a většina té balkonové krásy brzy odletěla do ulice, nebo na chodník pod námi.

A tak jenom vzpomínáme na naši zahrádku, kde to tak pěkně vonělo a jarně se rozvíjelo...

Olda Suchoradský