Tento týden jsou v pátek jednodenní pololetní prádzniny. Dříve bývaly celý týden, vždy na začátku únory. Jako děti jsme je trávily v Mlýnci u Kopidlna.
V dobách našeho dětství byly i zimy jiné, než jsou dnes. Když mělo mrznout, tak mrzlo a kdy mělo sněžit, tak skutečně sněžilo. To jsme nejvíce a rády vnímaly jako děti o Pololetních prázdninách, které jsme prožívali v Mlýnci u rybníka Zrcadlo, u svých prarodičů a svých zimních kamarádu. Prázdniny tehdy trvaly celý týden. Bývalo krásně slunečno, mrazivo a plno sněhu kolem. Sáňkovat jsme chodili na Kamenskou hráz, klouzat či bruslit na zamrzlý rybník Zrcadlo. Ráno jsme si z ledu musely odhrnout napadaný sníh a když někdy nenapadl a led byl čistý, dalo se po zamrzlé hladině doklouzat až k Budčevsi. To bylo nádhery a zážitků. Ne jako dnes, kdy jsou pololetky jenom jeden den a většinou prší a sníh žádný není. A tak nám starším zbývají už jenom vzpomínky a staré fotografie, které to dokumentují.
Dnes jsou pololetky děstivé, sychravé a hlavně krátké. Proč byly zkráceny? Pololetky skutečně trvalý celý prvý únorový týden. Mám o tom záznamy ve svém diáři z té doby. A pamatuji je i ze školy v Městci Králové, kde jsem právě začátkem 70.let začal učit jako učitel na škole. Byly zkráceny na jednodenní, protože byly zavedeny ty pohyblivé Jarní prádzniny. Údajně proto, že provozovatelé reakreací na horách ten týdenní nápor nezvládali a chtěli ho rozložit do delšího času. Vznikl z toho docela velký chaos, protože pokud v rodině měli rodiče více dětí na různých školách v různých krajích (i okresech), tak děti je nikdy neměly společné a nemohli trávit společné volno, celá rodina najednou. Bylo tomu tak i v naší rodině. Já učil ve Středočeském a Jaruška ve Východočeském kraji na školke v Kopidlně a nikdy jsem se nesešli s Jarními prázdninami v jednom týdnu , protože dva sousední je vždycky měly v jiném termínu, právě kvůli tomu rozložení hostů na horách, z jednoho či několika blízkých míst.