Po celý svůj život jsem vyznával šachy jako užitečnou a zábavnou hru. Naučil mne je v 10ti letech můj otec a hráli jsme spolu na takových menších dřevěných, uložených v dřevěné čtvercové krabici. Zdokonaloval jsme se ve škole v kroužku, který na škole v Šimkově ulici v HK vedl skupinový vedoucí Krček. Naučil mně mnoha fintám, ale rovněž i způsobu, jak organizovat šachové turnaje. Vděčím mu za dost, i když on sám nijak zvlášť dobrým hráčem nebyl.
Tatínek se mnou doma přestal hrát v okamžiku, kdy jsem ho prvně porazil. Vysvětloval mi to tak, že už mně nemá co naučit. Já si našel soupeře ve škole, kde jsem hrál se spolužáky, které jsem postupně naučil hrát a organizoval jsem ve třídě různé přebory. Řada z těch spolužáků hraje šachy dodnes a po vzoru tatínka jsem turnaje přestal organizovat ve chvíli, kdy jsem turnaje nevyhrával, ale vítězili ti, co jsem je naučil hrát. Pochopil jsem, že ze mne dobrý hráč nikdy nebude a po celý život jsem organizoval nejrůznější turnaje a soutěže, netradičního typu pro děti, dospělé a teď i pro seniory. Třeba také pro dívky, ale i pro malé děti, mladší než ty, jaký jsem byl já, když jsem se šachy s otcem začínal. Pochopil jsem, že šachy jsou pro všechny věkové skupiny a hráči bez rozdílu věku spolu mohou sehrát velmi vyrovnané a napínavé partie. To dokazuje i založení ŠACHOVÉHO KLUBU SENIORŮ, po našem návratu do Hradce.
Dalším motivem mého šachového snažení byla víra, že šachy naučí mé žáky logickému myšlení. Věřil jsem tomu skoro 20 let. Pomohl jsem zavedení šachu do školních osnov, zatím jako nepovinného, ale známkovaného předmětu na vysvědčení a sám je takto po 3 roky učil na škole v Rožďalovicích. Snažil jsem se o prosazení povinné výuky, což se mi však nezdařilo. Sám jsem od tohoto úsilí nakonec odstoupil, když jsem na své dceři pochopil, že o výuce logického myšlení přes šachy to byla nesprávná vize. Dcera hrála od malička šachy na velmi dobré úrovni, ale na jejím prospěchu v matematice se to nijak neprojevilo. A platilo to nejen pro ni, ale i dalších žácích, které jsem chtěl prostřednictvím šachu v chápání matematiky pomoci.
Tento neúspěch mne vedl k závěru, že dávat šachu tolik času, v roli učitele matematiky, je promarněný čas a přestal jsme na školách z tohoto důvodu šachy intenzivně pěstovat. Tím jsem je ale tak docela nezavrhl, protože jsem viděl další přednosti, které šachy své hráče učí. Soustředění, strategickému uvažování, taktice vedení hry, ale hlavně férovosti a čestnosti. Pravidla šachu jsou tak jednoznačná, že téměř vylučují jakékoliv podvody a nečetná jednání. Platí to i dnes, v době mobilů, počítačů a elektronické komunikace. Prostě se takové pokusy dají odhalit, i když se o to i v dnešní době leckterý z předních hráčů pokouší.
K šachu existují mnohé alternativní hry. Třeba DÁMA. Já začínal s dětmi výuku šachu hrou na šachovnici OVEČKA A VLK. Mají sice značně jednodušší pravidla a k šachu se blíží jen vzdáleně. Ale na druhou stranu mají také tak pevná a jednoznačná pravidla a učí všemu tomu, co tak složitě učí šachy. V těchto dnech jsem objevil další takovou možnost – PĚMĚŤOVÉ ŠACHY, se kterou vás chci dnes seznámit.
Se šachy má tato hra opravdu velmi málo společného. Avšak nějaké společné znaky by se našly. Třeba že ji mohou proti sobě hrát ti nejmladší, až po seniory, tedy od 3 do 90 let. Hra má plno příznivců a obdivovatelů a je dost náročná na paměť, což je užitečné zvláště v seniorském věku cvičit. Je sice o náhodě, ale lze tam najít i stopy strategie a taktiky.
Můžete si ji prohlédnout a dokonce i koupit ZDE:
Tak, a to je dnes vše, co jsem Vám na státní svátek chtěl napsat. Asi jste čekali něco jiného, ale já to jinak neumím.
Olda Suchoradský