V minulém díle Šachové historie jsme se věnovali největším kolektivním úspěchům našich mladých šachistů z Kopidlna a Rožďalovic. Je typické, že ty největší jsme dosáhli právě v soutěžích družstev. Tam jsme byli vždy silní. Naopak v soutěžích jednotlivců jsme prosazovali obtížněji. Individuální výsledky, kterých naši svěřenci dosahovali, nebyly dlouho nějak významné. Sami jsme si to vysvětlovali poměrně úzkým výběrem dětí z malých venkovských škol, ve srovnání s oddíly velkých měst, kde měly výběr se stovek, často i tisíců dětí mnoha škol. Přitom skutečný talent se i v šachu narodí jen mimořádně a jeho objev je často dílem náhody. Když jsme později svoji činnost rozšířili i na křineckou školu, okruh dětí, které kroužek navštěvovaly se podstatně rozšířil a tím se i zvětšily naše šance při výběru opravdových talentů. Odhadujeme, že za 35 let činnosti kroužku jím prošlo na 1200 dětí ze školy v Kopidlně, Rožďlovicích a Křince. Můžeme říci, že skutečných talentů mezi nimi bylo jen několik. Zkusme některé připomenout a popsat jejich úspěchy.
Jiří NOVÁK z Kopidlna se jako prvý prosadil v krajském přeboru jednotlivců.
V předchozích dílech „historie“ jsme dost podrobně psali o úspěších Mirka Hnáta a Karla Komárka. Těžko jejich talent hodnotit, protože kroužek navštěvovali pouhé 2 roky. Ale jejich individuální výsledky soutěžích družstev byly pozoruhodné. Z těch dalších už můžeme směle za talenty označit Mirka Vavrouška, Hanku Knížkovou, Ivana Čapka, jistě i Romana Kotláře. Jako prvý na sebe v soutěžích jednotlivců, v rámci Východočeského kraje, upozornil v roce 1972 svým 7. místem Jirka Novák. Skutečnou senzací ale bylo vítězství Fandy Havíře na 9. ročníku Orlické šachovnice v roce 1975 v Ústí nad Orlicí, kde zvítězil mezi 77 účastníky. Potvrzením kopidlenského triumfu bylo 4. místo jeho kamaráda Ivana Čapka ve stejném turnaji. O rok později tato dvojice svůj úspěch zopakovala na Přeborech žáků Východočeského kraje v Rybitví, kde skončili hned za vítězným Brychtou z Hlinska. Jen si pořadí z Ústí prohodili.
František Havíř vyhrál prestižní turnaj – 
Orlickou šachovnici.
V té době se žákovské soutěže na celostátní úrovni neorganizovaly a končily zpravidla v krajích. Teprve po roce 1977 vznikl systém podle věkových kategorií na celostátní úrovni, . Soutěže se z krajů přesunuly na celostátní úroveň. Brzy jsme se začali i v těchto soutěžích prosazovat, nejen samotnou účastí, zvláště v soutěžích dívek. Protože děvčatům našeho šachového střediska chceme věnovat celý díl „historie“, podívejme se na největší úspěchy chlapců. V těch letech se těžiště naší činnosti přesunulo do Rožďalovic.
Jan Knížek z Rožďalovic byl největším šachovým talentem střediska mládeže.
Zde se objevil asi největší talent naší historie – Jan Knížek. Už v 8 letech se na celostátním finále umístil mezi 24 účastníky na 2. místě. Své postavení v podstatě potvrdil o dva roky později, na celostátním finále do 10 let na Podkosti, kde skončil 4. Umístění v prvé desítce žáků udržel i v turnajích do 12 a 14 let. Mýhus o tom, že z malého místa nemá šanci nikdo proniknout mezi nejlepší, prorazil ve svých 15 letech, kdy se stal vítězem přeboru a mohl se pochlubit titulem mistra republiky do 16 let. To vše dokázal v roce 1989 vítězstvím v Ostravě. Jenda Knížek byl mimořádně schopný, přitom skromný chlapec. Dosahoval mimořádných výsledků na nejrůznějších turnajích po celé republice. Byl velmi úspěšným reprezentantem Středočeského kraje na prázdninových přeborech 6členných krajských družstev (Poháru ČR), když svým výkonem na 5. šachovnici pomohl Středočechům v roce 1985 k vítězství a tím i titulu Mistrů republiky. Asi největším úspěchem v individuální soutěži je jeho vítězství v Turnaji nadějí v Havířově v roce 1984, kde vyhrál mezi 91 účastníky. Vynikajících výsledků dosahoval i na námi pořádaném Turnaji špuntů. Je naším nejúspěšnějším účastníkem, který vlastní kompletní sbírku všech tří „špuntů“ v tomto turnaji.
V souvislosti s tímto roždalovickým talentem si nemůžeme odpustit jedinou odbočku k největšímu talentu dívek rožďalovické líhně. Stejně jako Jenda, tak už v roce 1983 dosáhla Alenka Vávrová až na samý vrchol žebříčku hráček a stala se přebornicí republiky do 16 let dívek, v přeborech pořádaných v Chotěboři.
Z kopidlenských nadějí pozdní éry činnosti kroužku byl určitě největší osobností Fanda Drbohlav. Už jako mladší žák vynikal nad ostatní. Na vrcholy v soutěžích žáků ale nedosáhl. Ještě jako žák z našeho kroužku přestoupil do šachového oddílu dospělých, do Kolína, kde si budoval kariéru mezi dospělými. Podařilo se mu dostat na několik sezon do sestavy A družstva Kolína hrajících v nejvyšší celostátní soutěži - v Extralize, kam patřilo 8 nejlepších družstev republiky.
Právě na Drbohlavovi a dalších nejúspěšnějších hráčích kopidlenského střediska lze ukázat největší slabinu naší činnosti. Rychlý a nadějný vývoj v žákovském věku po odchodu ze základní školy skončil. V našem městě nevznikl za celé roky působení střediska mládeže na škole oddíl dospělých, kde by vychované naděje mohly ve svém zájmu pokračovat a dále se rozvíjet. A tak se jejich sportovní vývoj zastavil a většina se k šachové hře v životě již nevrátila. Výjimkou, vedle Drbohlava, byl Ivan Čapek, hárající několik let za Jičín a po odchodu do Hradce Králové, jako hráč místní Slávie. Jeho slibný vývoj však ukončila předčasná smrt. Také Jan Knížek pokračoval několik let, jako aktivní hráč Slovanu Lysá nad Labem, který se později sloučil právě s Kolínem v jedno z nejsilnějších družstev v republice.
Byla snaha a vynikající výsledky našich mladých šachistů marné? Těžko soudit! Filozofií naší zájmové činnosti s dětmi na kopidlenské, později i rozďalovické a křinecké škole bylo – dát dětem do života zájmovou činnost, která jim bude pomáhat navazovat přátelství a vhodně naplňovat volný čas. Vychovávat mistry a velmistry jsme v plánu nikdy neměli a ani o to neusilovali.
Olda Suchoradský