Historka s oblečením sochu VÍTĚZE od Štursy před Gymnázia JKT v HK se mi stále vrací. Nedávno si přál její připomenutí jeden z autorů, Vláďa VRTIŠ.
Plním jeho přání:
VZPOMÍNKA VLÁDI VRTIŠE Z 3. F
Posuďte sami:
Možná ale, že by si někdo mohl, i přes pokročilou sklerózu, vzpomenout na rok 1964, kdy 3 maturanti ustrojili sochu Vítěze před naší školní budovou. Byl to Ivan Václavík z 3. E, Marcel Rejmánek a já z 3. F.
Byl okolo toho tehdy dost velký poprask, protože jsme to udělali v nejméně vhodné době, kdy někdo urazil hlavu soše Mořské víly v Kodani a u nás poničil (již nevím jak) několik soch na Petříně. Tehdejší vrchnost to vzala jako ničení sochy a ne jako studentskou recesi. My jsme sice Vítězi nijak neublížili, jen jsme mu- naháči pořídili slušivé trenýrky a do natažené ruky dostal transparent s matematickým vzorcem/rovnicí, jejíž výsledek byl: 324. Možná, že si vzpomínáš, že za "našich let" číslo 324 znamenalo: POLIBTE NÁM PRDEL!
Tak nějak jsme se chtěli rozloučit s naší Alma mater, když jsme, coby dospěláci, tzv. vykročili do života. Tehdenjší soudružka ředitelka Votrubová za odstranění trenýrek a transparentu musela ze školní pokladny hasičům zaplatit 400 Kč.
Uvažovala, že peníze bude požadovat po vinících, ale nakonec z toho docela sešlo, protože by do příjmového dokladu musela uvést jména "plátce", a tak by se zveřejnili "autoři", což ona tenkrát nechtěla udělat. Že jsme to udělali my, ale ani na chvíli nepochybovala, protože když byl nějaký průšvih na škole, tak u toho Vrtiš a Rejmánek nemohli nikdy chybět. Ostatně, když nás u odstraňování "výzdoby" ze sochy uviděla, tak ji to bylo hned jasné a my jsme jí vůbec také nic nezapírali. Tehdy se za nás moc přimluvil i jeden z kantorů co na škole právě působil - Dr. Mikeš, protože byl velký kamarád s mým tátou, který byl tehdy děkanem lékařské fakulty a znali se z Přírodovědeckého klubu severovýchodních Čech, ale i odjinud. Nechtěl nám nějak kazit vstup do života.
Fandil nám také i tělocvikář Znaménko a vysvětloval ředitelce Votrubové, jaké to úspěšné "sportovce" ve svých hodinách vychoval. Ona to opravdu nebyla žádná sranda, se nahoru k Vítězovi po svých nějak dostat!
Tak vidíte, jak byla tehdy doba tolerantní. No zlatá šedesátá …
Já jenom dodávám, že mi ten příběh s trenýrkami vlajícími před naší školou nějak nápadně připomíná podobný, který se stal o 50 let později na pražském Hradě a kde hrál svoji roli současný prezident Miloš Zeman. Jenom se nezachoval tak džentlmensky, jako naše ředitelka Votrubová k našim školním recesistům.
Podle e-mailu od V. Vrtiše zapsal Olda Suchoradský
****************************************************************************************
OBLEČENÝ VÍTĚZ PO ROCE
Je tomu asi tak rok, co jsem na tomto místě zveřejnil text o recesní akci studentů SVVŠ J.K.Tyla v Hradci Králové, kteří těsně po maturitě v roce 1964 vylezli na sochu Vítěze před školní budovou, oblékli její nahé tělo do trenýrek a vyvěstili tam záhadný nápis, který však byl zasvěceným divákům od pohledu hned jasný.
Po roce se mi ozval další z aktérů této odvážné legrácky, kterého můj spolužák loni jmenoval jako Marcel. Byl to ten, co ho autor nazýval horolezec, který se zasloužil o technickou stánku celé akce a byl hlavním aktérem oblékání sochy.
Samozřejmě že jeho vzpomínky dávám veřejnosti opět k přečtení a doplnění informace, která se loni po tak dlouhé době objevila a vzbudila v Hradci velký zájem. Tak jako loni vynechávám příjmení, abych zachoval anonymitu těchto odvážlivců, protože i oni tehdy zůstali anonymní a nebyli vypátráni a za svůj čin tedy ani nijak potrestáni.
Vzkaz dávného spolužáka v e-mailu čtěte zde:
Ahoj Oldo,
dostal jsem od někoho Tvůj článek o prvovýstupu na Vítěze. Já jsem ten Marcel, o kterém se tam píše. Ještě ne penzista, ale stále častěji o té možnosti vážně uvažuju.
Je to neuvěřitelné, ale k téhle akci mne inspirovala moje matka (dnes je jí 93 let), dříve učitelka na téhle škole a později na Pedagogické fakultě v Hradci.
Byl jsem ještě dítě-vyprávěla jednou o tom, že když se kluci na maturitních večírcích trochu napili, tak plánovali, jak by se Vítěz dal ustrojit (z oken budovy atd.). Tohle jsem si dobře zapamatoval na dalších 10 let. Tvůj zveřejněný článek je věcně zcela přesný, jen ten sloup se nechvěl, to je přehnané. Jen ta socha se trochu kývala, ale i to úplně stačilo.
Na druhé straně jsou tam detaily, které jsou určitě pravdivé, ale už jsem na ně zapomněl, např. ta sešívačka, na to jsem si zase při čtení vzpomněl. Byla to velice promyšlená společná akce dvou žáku z matematicko-fyzikální a dvou žáku biologicko-chemické třídy. Každý přispěl nějakým důležitým nápadem. Vítěz dostal také klobouk, ale ten vítr sundal, ještě než přijeli hasiči.
Jak ten výsledek vypadal za bílého dne, tak to jsem si neužil, protože jsem ten den zrovna dělal pohovor na Přírodovědeckou fakultu v Praze. Celý den jsem si ale říkal, že i když už jsem ten pohovor podělal, tak jsem v ten den udělal aspoň něco zajímavého.
Dneska už bych něco takového určitě nezopakoval, ale dodnes mám to číslo Pochodně (tiskový orgán KSČ) - přikládám kopii. Fotografie tehdy vyšla také v Mladém světě, tu už ale nemám.
O rok či dva později k Vítězovi vylezl jeden můj mladší kamarád Honza, kterému jsem naši techniku prozradil. Natřel Vítěze vápnem. Pokud vím, tehdy to čištěni musel zaplatit.
Později už tam, pokud vím, nikdo nelezl. Asi už navždy zůstane osamocený vítěz nahý.
Zdraví Tě Marcel (Marek) A to je zatím konec druhého pokračování neuvěřitelného příběhu sochy Vítěze před hradeckým Gymnáziem J. K. Tyla.
Najde se někdy další pokračování? Článek zaslaný Marcelem (Markem), který už čtenáři znají z prvého článku.
Okomentoval zase Olda Suchoradský