NAŠE BLOUDĚNÍ V TALLINNU
Noc v Tallinnu proběhla v pohodě a bez nějakých mimořádností. Vychutnávali jsme si klidu hotelu na kraji starého města a cítili se tam opravdu jako doma. Také probouzení se nám už srovnalo, takže jsme se probudili v 8 hodin ráno a měli hodinu na to, abychom se umyli, ustrojili a odešli na snídani do hotelové jídelny. Měli jsme před sebou další den zájezdu, který bych nazval nejlépe jako odpočinkový.
Po snídani, v 9 hodin nás odvezl autobus na předměstí města, kde v novější výstavbě byla řada moderních obchodů, kde jsme měli možnost nakoupit nějaké dárky domů. Ukázalo se však, že ceny jsou tam příliš vysoké, takže jsem se asi po hodině rozhodli pro návratu do starého města. Tam byl k dispozici tradiční obchodní dům a ceny v něm byly přijatelné a my tam rádi zakotvili. Já v podstatě nic moc nesháněl, tak jsem se šel ještě jednou projít sám městem a vychutnával si jeho zvláštní atmosféru. Do hotelu na oběd jsem se vrátil docela sám odpočinutý a dobré mysli.
Po obědě jsme dostali až do večera další volno. Já se domluvil se s. Stuchlem, který je můj příznivec na OV KSČ, že si vyrazíme znovu do přístavu a ještě jednou se podíváme na moře. Šli jsme pěšky a drželi se doporučení, že máme jít tam, kde bude cesta klesat. Že k moři takto určitě dojdeme. Byla to rada nad zlato. Šli jsme tak skoro dvě hodiny, motali se uličkami starého města, museli se často vracet, ale do přístavu jsme se vůbec nedostali. Natož abychom ještě jednou viděli zblízka moře. Museli jsme se otočit, a nakonec se dokonce nechat dovézt zpět k hotelu taxíkem, abychom stihli večeří, v 17 hodin. Byly to současně poslední chvíle v Tallinnu. Autobus nás pak se zavazadly odvezl v 19 hodin na nádraží, kdy jsme sedli do rychlíku Estonia, s lůžkovým vybavením. Byla to jiná jízda než z Leningradu. Zajímavé bylo, že v SSSR tehdy nebyla speciální lůžková oddělení pro muže a pro ženy. Všechno jezdilo namíchané, takže i my jsme měli v lůžkovém kupé ženy. Zdálo se nám to zkraje být pikantní, ale nebylo to žádné drama. Prostě jsme se chvíli společně bavili, pak si dali opravdu hodně dobrý čaj a šli jsme spát. Ve 23 hodin jsme již spali a docela v klidu prožili další noc ve vlaku.
Asi jsme si na to vlakové nocování začali zvykat. Klidně jsme spali a probudili se v 8 hodin ráno. Překvapilo nás, jak je již světlo. No, nacházeli jsme se přeci jen podstatně jižněji a přiblížili jsme se našim zeměpisným šířkám. Co nás však překvapilo, že za okny padal hustě sníh a teplota byla pod nulou. To pak vydrželo i po celý den.
Šli jsme se protáhnout na chodbičku vlaku a nechali spáče v kupé v klidu ještě dál spát. To se již blížil konec cesty – hlavní vlakové nádraží v Moskvě. Vlak tam zastavil v 9 hodin. Vystoupili jsme a zažili poměrně nečekané zmatky, protože jsme tam byli jako bezdomovci. Nikdo nás nevítal, ba ani nečekal. Konečně se objevila pracovnice cestovní kanceláře a již třetí průvodkyně na našem zajedu. Spočítala nás a odvedla do přistaveného autobusu, který stál bokem nádraží. Autobus nás vezl poměrně dlouho, 16 kilometrů od středu Moskvy do moderního hotelu Moževskaja, na konci Moskvy. Byl moderní, ale kolem byla stará dřevěná vesnice. Neuvěřitelný kontrast.
Nastal obvyklý chaos s ubytováním, trochu se to protáhlo, a tak jsme snídali až v 11 hodin. Bylo nám to divné, skoro bychom si dali raději už pořádný oběd. Místo toho jsme dostali nějaká míchaná vajíčka s chlebem. Trochu chudá snídaně, ale měli jsme hlad, tak se nám zdála docela dobrá. Zvláště ten nezbytný v Rusku a tak dobrý a sladký čaj.
No a co bylo dál a jak vypadal závěr našeho zájezdu, o tom něco až příště.
Připomínal si při čtení svého diáře z roku 1978 Olda Suchoradský