Náhody přeci neexistují…
Úvaha od zpěváka a textaře Jiřího ZMOŽKA :
Zdravím vás přátelé a hned se na začátek omlouvám všem, které jsem vyprovokoval, tím co teď řeknu:
No to je celý on.
Hned si v tom svém věhlasném uvažování, o kterém já si myslím, že jsou to většinou jen obyčejné bláboly, vypálí něco, s čím já absolutně nesouhlasím.
A máte právo říct, že náhody existují, ale já pak mám stejné právo říct, že náhody neexistují. Pak bych ale měl alespoň učinit pokus, dokázat to.
A snad bych také potom mohl chtít, abyste i vy se pokusili dokázat, že je všechno jenom náhoda.
Já se ale o to dnes v tomto mém povídání nechci jen pokusit, ale chci předložit pádný a jasný důkaz.
Jednak proto, že ne náhodou se písnička mého syna Marcela NIC NESTÁVÁ SE NÁHODOU nestala velehitem jen proto, že tomu tak chtěla matka náhoda, ale hlavně proto, že mám opravdový důkaz o tom, co se stalo Markétce, té skvělé spisovatelce a ještě skvělejší mé vlastní dceři.
To by vás snad mohlo přesvědčit.
I když vím, že někteří říkají, že skoro ani neprší, i když lije jak z konve, a říkají to jenom proto, že si zapomněli doma deštník.
Tak pojďme už raději k věci.
Dole pod tímto článkem jsem na fotce s Markétkou, jak nás nafotili před čtyřiceti lety. To jí bylo asi tak 13 let.
Těžké chvíle stěhování z Havířova do Prahy.
Ona často vzpomíná, jak pro ni bylo těžké to všechno opustit. Ještě nedávno, když jsme měli autogramiádu a koncert v Havířově, jsme se zajeli podívat na místa, kde jsme bydleli a ona tam taky zavzpomínala na svou školu.
A Markétka tam měla jednu kamarádku, se kterou se měly moc rády a těžko se loučily při našem stěhování z Havířova.
Tak už to ve škole bývá. Vždycky se ve třídě vyloupne pár těch, se kterýma si nerozumíte a (náhodou?) někdo s kým se máte obzvlášť rádi.
A tak jsme trochu zavzpomínali na ta léta v Havířově a večer jsme měli ten koncert.
A na tom koncertě, přímo tam se stalo, že za ní přišla jedna žena, podaly si ruce a ona jí řekla:
JÁ JSEM JANA.
To byla ta její nejlepší kamarádka za základní školy.
A Markétka se rozplakala. Vždyť se 40 let neviděly.
A jak jsi mě našla, prosím tě, jak víš, že tu dnes budu?
Jak jsi se to dozvěděla?
A ona jí popsala ten příběh, který absolutně vylučuje náhodu.
Řekla jí: No já jsem si o tom přečetla v novinách.
A Markétka jí říká: A v jakých novinách?
A tady mám to vyloučení náhody.
Ona jí říká: Já jsem si ještě nikdy nekoupila Blesk. A dnes ráno, když jsem šla okolo novinového stánku jsem najednou měla nutkání koupit si Blesk.
A tam bylo napsáno, že tu dnes budete mít autogramiádu a koncert. Tak jsem tady.
A zbytek už znáte ze všech podobných „NÁHODNÝCH“ setkání.
Objaly se a daly se do pláče.
Koho by to nerozplakalo, potkat se po čtyřiceti letech s nejlepší kamarádkou ze základní školy.
Váš v Lásce Jiří Zmožek
Taky Vás ten příběh oslovil, jako mně?
Olda Suchoradský