To mi bylo tak 11 let, když mně rodiče koupili prvý společenský
oblek. Ustrojil jsem se do něj a prvně v něm vyšel ven. Měl jsem
pocit, že už jsem skoro dospělý. Na chodbě mne potkal soused,
hostinský pan Větvička. Jeho reakce potvrdila můj dojem.: „Ó, tak nám
do domu přibyl nový mladý pán…“. Dobře se mi to poslouchalo a
hned jsem byl zas o něco starší.
Tatínek rozhodl, že mne v novém obleku vyfotografuje s mojí o dva
roky mladší sestrou. Šli jsme proto do parku nedaleko od nás a tam
vznikla série fotografií, kde jsme ve svém novém obleku.
Dokument je dokladem, jaká to byla tehdy pro mne událost. Potvrdil
se mi text tehdy tak oblíbené písně Voskovce a Werich: „Je to pravda
odvěká, že šaty dělají člověka“. V mém případě to tehdy platilo
dokonale.
Olda Suchoradský, Hradec Králové