Před týdnem jsme v sále Městské knihovny v HK absolovali slanostní závěr studia virtuální U 3.věku v oboru HISTORIE ODÍVÁNÍ, za účasti moderátora přednášek Ing. Petra Tylínka z Prahy. Bylo to povedené setkání a já se o přestávce s přednášejícím domluviíl, že mu pošlu vzpomínku, jak jsem s tatínkem sehnal do tanečních oblek. On nás k takovým příběhům přímo vyzval a to bylo něco pro mně ... Rozhodl jsem se Vás s tímto malým příběhem seznámit.
ZDE JE :
Bylo mi 17 let a žil jsem tehdy se sestrou a tatínkem v Hradci Králové. Maminka nám před 10 lety zemřela na rakovinu a taténerk přvzal všechny její funkce. Tedy i moji účast na taneních a obstarání obleku pro mne.
Nechal jsem se rodinou přesvědčit k zápisu do kurzu tanečních, které se konaly v Adalbertinu, v památném domě s pěkným sálkem, uprostřed našeho města. Tatínek rozhodl, že mi do tanečních koupí nový společenský oblek. A že si ho pojedeme koupit přímo do hlavního města Prahy. Rozjeli jsme se tam o prázdninách a našli obchod s oděvy nedaleko tehdejšího nádraží Praha STŘED v Hybernské ulici proti tehdy Leninovu Muzeu , dnes Lidového domu.
Jako málo zkušení venkovani jsme si od prodavačky nechali poradit, jaký oblek bychom si měli vybrat. Věděli jsme jenom že by neměl být černý (jako na pohřeb) a měl by mít nějaký nenápadný vzorek. To se nám s pomocí prodavačky dobře podařilo, protože oblek byl tmavě modrý, se světlejšími proužky.
Hrdě jsme se s ním vrátili do Hradce, a ještě zašli za panem Harvilkem což byl krejčí, žijící jen o ulici dál, aby oblek oblečený na mé postavě prohlédl a založil levou nohavici u kalhot, protože jsem měl od narození tuto nohu o několik centimetrů kratší. Kontrola proběhla dobře, do týdne byla nohavice zkrácena a já byl po stránce oblečení připraven na svůj prvý vstup na taneční parkem.
Pointou tohoto příběhu je skutečnost, že když jsem se před tanečními sešli jako spolužáci, měl Honza přesně ten samý oblek, jako já, aniž bychom se předem o tom nějak domluvili. Byla to prostě náhoda. Navíc spolužák nemusel jet oblek koupit s rodiči až do Prahy, ale sehnal ho tady, v našem městě Hradec Králové. Byl s námi ještě třetí spolužák Franta a my ho přemlouvali, aby mu mamka koupila ten samý oblek, abychom byli všichni tři ve stejnokroji. Bohužel se ho už nezdařilo sehnat a tak Franta taneční absolvoval v černém obleku.
Na taneční a vše co jsem s nimi zažili jsem celý život vzpomínal a nezapomenu na ně až do své smrti.
Olda Suchoradský, Hradec Králové