… DOKOLA MNĚ HOLKY PUSŤTE!
Tak se zpívá v jedné české lidové písni. Doba Masopustu právě nastala. Jen málo kdo dnes dost dobře ví, proč se Masopust slavil a jaký měl smysl. Já zase v závěru zavzpomínám na masopustní veselí, které jsem v 70. létech zažívali v naší vesničce, kam jsem se jako mladí manželé z Hradce přistěhovali. Ale nejdříve něco teorie z knihy Vlastimila Vondrušky "Církevní rok a lidové obyčeje" (str. 48-49); vydalo nakladatelství DONA v Českých Budějovicích v roce 1991.
Masopust je třídenní lidový svátek, který ve své podstatě sice nemá nic společného s liturgií, ale přesto je podřízen běhu církevního kalendáře. Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivý, byl pohyblivým svátkem i masopust.
Přípravou na masopust býval čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný "tučný čtvrtek" či "tučňák". Panovalo přesvědčení, že v tento den má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle.
Hlavní masopustní zábava začínala o "masopustní neděli". Také toho dne byl oběd bohatý, ale netrval příliš dlouho, protože se všichni chystali do hospody k muzice. Někdy se tancovalo přímo na návsi a tanec se často protáhl až do rána. Také masopustní pondělí probíhalo ve znamení zábavy a tance. V mnoha vsích se konal "mužovský bál", kam neměla přístup svobodná chasa; tancovali jen ženatí a vdané.
Vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely vesnicemi průvody maškar, hrála se masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly závazná pravidla; záleželo na vtipu a pohotovosti "maškarádů", jaké taškařice budou provádět. Masky byly všude pohoštěny – něčím k zakousnutí, a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovaly rozpustilost a veselí. Bývalo však i několik tradičních masek, které se objevovaly každoročně. Mezi ně patřil např. medvěd, někdy vedený na řetězu medvědářem. Jinou tradiční maskou bývala tzv. klibna (= šiml, kobyla, koníček), skrývající často dvě osoby. Objevovala se i maska s jezdcem na koni, Žid s pytlem nebo rancem na zádech, bába s nůší, kominík se žebříkem, kozel a mnoho dalších.
Téměř všude končila masopustní zábava přesně o půlnoci. Tehdy zatroubil ponocný na roh a rychtář či někdo z radních všechny vyzval, aby se v klidu rozešli domů, protože nastala středa a s ní předvelikonoční půst. Někde zakončili o půlnoci muziku "pochováním basy" (symbol toho, že v postu si hudebníci nezahrají), jinde o půlnoci pochovávali Baccha. Lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často jako cizinec v zeleném kabátě.
O masopustních rejích z Čech i Moravy jsou dochovány písemné zprávy již ze 13. století, i když svátek je zřejmě ještě staršího data. Od středověku mravokárci vystupovali proti rozpustilostem, které se o masopustu děly, lidem to však nijak neubíralo na dobré náladě. Kolem 18. století se začaly pořádat zvláštní taneční zábavy, tzv. reduty. Zpočátku byly přístupné jen vyšším vrstvám, později všem zájemcům. První reduta v Praze se konala v roce 1752.
Jak se Masopust a jeho tradice dostal do naší Východočeso-středočeské vesničky Mlýnec, tak to už dneska, po 50 letech vlastně ani nevím. Kronika obce se v té době ještě nepsala a my, jako mladí manželé jsme byli v místě velmi krátce, než abychom dokázali pochopit všechny tradice, které se tu během roku tenkrát dodržovaly. Dochovalo se však dost fotografií z průběhu masopustního veselí, které organizovala místní Osvětová beseda, vedená tehdy železničářem, ochotnickým hercem a organizátorem života v obci, panem Rudou Koutem. Vše se dělalo ve spolupráci s místním JZD. Z popsaného scénáře panem Vondruškou se v naší vesničce konal pouze ten poslední den – průvod masek obcí. A nekonal se v úterý, jak by to mělo být správně, ale v neděli. Už si přesně nevzpomínám, zda jsme byli průvodem masek v našem domečku taky navštíveni. Spíš ne, byli jsme oba v obci druhým rokem a lidé nás ještě tolik moc neznali. Nehledě na to, že jsme o víkendu většinou nebyli doma. Ale víme, že průvod se celý týden pečlivě připravoval. Vycházel od školy a směřoval po celé vesnici, dům od domu. Byla u toho muzika, která před jednotlivými staveními zahrála, domácí vylezli ze dveří, pohostili návštěvníky nějakým chlebíčkem, nebo domácích pečivem a hlavě se všude popíjelo – či připíjelo. Takže průvod časem řídl, jak účastníci zatížení alkoholovým opojením odpadávali a jen ti nejvytrvalejší obešli celou vesnici.
Tradice fungovala až do roku 1975, kdy bylo v obci zrušeno JZD a už pak neměl kdo a kde konat přípravy, protože chalupáři se do těchto taškařic ještě moc nezapojovali. Byla to pouze záležitost místních a ti po zrušení JZD měli jiné starosti a začali za prací dojíždět do okolí a postupně se mladí stěhovali z obce pryč. A tak z celé masopustní tradice nakonec zbyly jen Velikonoce. Tam zůstalo to obcházení vesnicí, ale už bez masek, zato s pomlázkou. A jen to občerstvování a popíjení, to tam zůstalo…
Na internetu jsem našel, kde se tradice Masopustu dodneška dodržují. Můžete si z nabídky taky vyhledat a vybrat si tu nejblíže od vás.
https://www.kudyznudy.cz/aktuality/maly-pruvodce-postnim-obdobim-a-sesti-zvlastnimi-n
Olda Suchoradský