V posledním čtení jsem se věnoval genialitě ptáků. Navážu na to vzpomínkami na domácí zvířátka – kočky a psy. Do úvodu dám písničku Jiřího Suchého, se stejným názvem, podání Evy Pilarové: https://www.youtube.com/watch?v=EsscRGK2EYo .
A naváži na ni pořadem České televize, také se stejným názvem: https://www.ceskatelevize.cz/porady/11535735801-kocka-neni-pes/dily/
Tak trochu „hlučný“ úvod k dnešní úvaze krátce dovysvětlím v návaznosti na vzpomínání na ptáčky. V naší rodině zvířátka vždycky byla středem zájmu i obliby. Už můj děda Emil vlastnil dva psy, kteří byli jako členové rodiny. Byl to pejsek Míša a čubička Stela. Já už ani jednoho nepamatuji, ale vím, že Míšu přejelo v Peclově ulici auto, které tam tehdy projíždělo tak nejvýše jedno za hodinu. Možná proto, že na provoz nebyl pejsek zvyklý. A Stela propadla mezi šprycle zábradlí z druhého poschodí až dolů a měla to taky odbyté. Ona už bylo tak stará, že skoro neviděla. Po těchto dvou psích tragédiích už dalšího psa Suchradští nechtěli.
Kočky se týká až novodobá historie. Naše neteř Olinka vlastní už mnoho let krásného šedého kocourka Čudlíka. Patří do plemene BRIITSKÉ KRÁTKOSRSTÉ KOČKY. Vyznačuje se těmito vlastnostmi:
CHARAKTER:
Britská kočka je známa svou vyrovnanou, klidnou a milou povahou. Je přátelská a přítulná. Někdy dlouhé hodiny prospí, jindy si hraje s různými hračkami. Také se však velmi ráda nechává hladit. Přestože je velmi milá a jemná, je to osobnost a nenechá si všechno líbit. Pokud s něčím nesouhlasí, dá to ihned najevo. Britská kočka většinou dobře vychází s ostatními kočkami v okolí, dokonce často i se psy. Protože je to kočka dobromyslná, hodí se i do domácnosti, kde jsou děti.
PÉČE:
Srst britské kočky je krátká hustá s podsadou. Tato srst není náročná na ošetřování, pouze jí občas překartáčujeme. Uši kočce kontrolujeme každý týden a pokud je potřeba, tak opatrně vyčistíme smotkem na špejli (nejlépe trochu namočeným v dětském olejíčku). Asi týden až deset dní před výstavou se většinou kočka koupe (ne těsně před výstavou, aby se srst mohla tzv. "srovnat"). Jestliže byla kočka koupaná nedávno a srst je stále pěkná, není koupání nutné. Drápky se stříhají nebo zaštipují kleštičkami. 
A co naše další rodinné kočičky? Mája má svoji RÉZINKU a ta si od ní nechá líbit všechno. Dcera však skoro od narození toužila po pejskovi. Koček jsme v naší vesničce měli moc, někdy i 5 najednou. Většinou strakaté, ale také bylo hodně těch úplně černých.
Ze vzpomínek na kočky se mně vybavuje tchýně Anička. Ona kočky spíše jen trpěla, jako lapače myší. Domů kočka nikdy nesměla. Tohle po ní zdědila i její dcera a moje žena Jaruška, která kočky snášela, ale jen za dveřmi. Je fakt, že když jsme na vesničku přišli, tak dům byl myšmi doslova prolezlý, od sklepa až po půdu. Děda měl po chodbách na zimu nanošené dříví a tam se jim skvěle dařilo. Když jsme si pořídili kočky, ony dům i jeho okolí rychle „vyčistily“. Domů jsme je vzali jen na pár sekund a ony ty myšky bleskově našly a zakously.
Později jsme koček měli víc a já měl neblahou roli, topit koťata, kterých se nám během roku rodilo nepočítaně. Vždy jsme si však jednu nebo dvě kočky nechali, protože ty staré nám občas chcíply, nebo se zatoulaly a už jsme je nikdy neviděli.
Znovu se ještě vrátím k programu Č 1, KOČKA NENÍ PES. Jeho další pokračování bude v sobotu 5 minut před 18.hodinou. Mně na něm baví několik věci. Když jsem chovali své kočky, tak jsme z toho nedělali žádný problém a kočky rostly jako dříví v lese. Až z tohoto pořadu jsem pochopil, jaká je to věda vlastnit zvíře a dobře ho vést. A že se dá, když poradí někdo, kdo tomu rozumí, vychovat i z nevychovaného psa či kočky dobrý kamarád. A ještě, že výchova těch domácích miláčků je tak podobná výchově malých dětí. Konečně, jaká věda. Všechno to je jedna příroda. Tak se chodím dívat jak vychovávat, přes výchovu psa či kočky naše vnoučata.
Tady je několik dotazů z diskuse diváků nad pořadem:
Dobrý den, máme doma dva pejsky. Jeden už je staříček, kterého máme doma, ale druhy je Jack Russel (4roky) který je od malička hluchý, takže je to s ním složitější. Nyní jsme si pořídili třetího, Bostonskeho teriéra. Jack Russell na něho skáče a cvaká zubama. Mam strach je nechat na volno spolu, protože je bostonek ještě malinkatý (3mesice). Otázka však zni... Jak je dat dohromady? Předem dekuji za odpověď.
Celkem oříšek, tohle řešit po netu
Kámoši je-socializovat na sebe-ovládat jacka-asi přes couračku, když neslyší-myslet na to, že každá nepříjemnost natož konflikt udělá velký nepořádek v socializaci mrněte-ale znovu: asi neřešit po netu-radši s odborníkem...
https://www.psycholog-psu.com/poradna/index.php
Poradna pana Desenského, je tam mnoho zodpovězených dotazů na různá témata a myslím i možnost poslat vlastní dotaz.
tato poradna...
...je fakt vyčerpávající studnice informací-vřele doporučuji. Nicméně v tomto případě (tři psy-staroušek, mimino, nervózní hendikepovaný teriér) bych apeloval na neřešení po netu-Ruda je k dispozici i osobně.
souhlasím s ostatními,
jestli jen trochu můžete, zajeďte na Vlčáry osobně a s pejsky. Po netu není podstata problému vůbec vidět. Neslyšící mladý jack může být jen nadměrně živý a aktivní, a třeba jen nemusí umět správně komunikovat se psy ve smečce (u neslyšících dětí to přesně takhle bývá, a taky mají problém navazovat normální kontakty se psy, protože to prostě neumějí odposlouchat od druhých). Neřekla jste, jak se jack chová venku k ostatním.
Tak co!? Dozvěděli jste se dnes něco nového o výchově domácích zvířátek? Asi ne. Myslím, že to všechno už dávno znáte.
Olda Suchoradský