V Hradci teď již několik dnů panují neobvyklé vysoké teploty. Není to nic výjimečného. Naposled tomu bylo před 8mi lety, v roce 2015, kdy jsem o tom na svůj blog napsal úvahu, kterou teď zopakuji a ještě doplním.
Rtuť teploměru právě ukazuje teplotu vysoko nad 32°C, a to ještě určitě není vrchol, kam dnes možná vystoupí. Je prý to teď v létě docela normální. Obloha je už několik dní od mraků jako vymetená a panuje téměř bezvětří. Prostě ideální letní čas. Extrémně teplé počasí prý ještě nějaký den potrvá, takže je nejlepší čas na vzpomínání na podobná vedra z mého dlouhého života. Je sice jisté, že pak bude vystřídáno ochlazením a návratem k obvyklému letnímu průměru. Ale to až za několik dnů.
Po ránu jsem si na kole projížděl ulice Hradce. Bylo vidět, že je čas dovolených a že si lidé ještě přispávají po horké noci, kdy je budilo vedro tropické noci. Zdálo se mi, že je docela příjemně. Dlažba ještě nepálila a bylo vzduch byl docela svěží. Málokdo by z této atmosféry hádal, že jen za několik hodin přijde další nálož letního vedra. Trh před Tescem byl již zaplněn, jako každý den prodávajícími i kupujícími. Nabízela se zde zelenina i ovoce všeho druhu a za přijatelné ceny. Lidé posedávali po lavičkách a nechali se opalovat sílícím slunečním zářením. Uvědomil jsem si, že léto ve městě je trochu jiné, než jak ho pamatuji ze svého života na venkově.
Z dětství parné letní dny pamatuji jako ty nejzářivější perly na náhrdelníku mých dětských prázdnin. Otevřeným oknem se z blízkého rybníka linul koncert kvákajících žab a z okolních křovin kantilény ptáků. Z vedlejší zahrady se šířila omamná vůně kvetoucích lip a odkvétajícího znakového keře prázdnin – bílého jasmínu. Na vesnici se tenkrát po ránu dlouho nevyspávalo. Můj děda už od svítání pobýval na zahradě a s motykou pilně okopával záhonky a chystal se sklízet brambory. Z rybníka nosil konve s vodou k zalévání a připravoval zahradu k nastávajícímu tepelnému skoku. Jako kluk jsem po ránu také dlouho ležet nevydržel. Rád jsem pomáhal dědovi s jeho pracemi na zahradě, což se mi později, když jsme se z Hradce do domečku na vesnici přestěhovali, velmi hodilo.
A ještě k těm letním vedrům. V obci, kam jsme jezdili na prázdniny byl velký rybník, ve kterém se v dobách našeho dětství ještě dalo dobře koupat. Nejlepší přístup do vody byl po schůdkách na hrázi, v prostoru, kde bylo loviště pro rybáře. Dno bylo tvořeno z dřevěných polen a bylo využívané rybáři při podzimním výlovu. Voda zde byla teplá a výška hladiny přiměřená našim dětským postavám a plaveckým schopnostem. Později, když na rybníce vznikla kachní farma, koupání bylo znemožněno, chodili jsme se koupat v říčce Mrlině, která protékala mezi obcí a železniční tratí. V jednom místě byl vytvořen brod s kamenným dnem, kterým přejížděla zemědělská technika do polí v prostoru za řekou. A právě v tomto místě bylo místo našeho dalšího osvěžení v těch nejteplejších dnech. Akorát, že to bylo od vesnice poměrně daleko, takže koupání vždy znamenalo malý výlet.
Vůbec nejlépe bylo v horkých dnech v lese. Krásně to tam vonělo a cestičky byly pro pěší vycházky, nebo vyjížďky na kole rovné a příjemně vyhřáté. Podle nich rostlo plno lesních jahod, později i malin a ostružin, kterými jsme se při vycházce osvěžovali. A když jsme zašli do lesa, určitě jsme narazili na jedlé houby, z nich se nám nejvíce lákaly barevné křemenáče, nebo krásné dubové hříbky, nebo při omaku barvu měnící podoubáci. Prázdninové léto hrálo všemi barvami i vůněmi a dones se do nich ve svých snech rád vracím.
Pro zajímavost jsem nahlédl do svého meteorologického přehledu, kde mám zaznamenána nevětší letní vedra od roku 1968. V záznamech mám nejvyšší hodnotu u 13. srpna 2003, kdy teploměr odpoledne vystoupil na +37 °C. Zda bude letos tato hodnota v mých záznamech překonána, to ukáží už nejbližší dny.
No a jak je tomu po těch 8mi letech? Pokud jde o dávné vzpomínky, tak si připomínám, jak jednou v létě ve Mlýnci hořelo ve Dvoře, kde děti zapálily seno ve stodole. Sledovali jsme z balkonu kouř, který hned vítr přes rybník přímo na nás, akce jsme cítili vůni spáleného sena. Stodola shořela do základů, hasiči s tím nic nezmohly.
No a dnes v Hradci? Kolo už nemám, to mně cikáni v chodbě domu ukradli. Musím chodit pěšky, což je pro mne hodně náročné. Ale ono i to kolo by pro mne bylo velkým rizikem. A tak s holí vyrážím tak ob den ven, většinou na menší nákup. Vy větší děláme přes Rohlik.cz, nebo nám potřebné zajistí a koupí naši mladí. Opustil jsem většin svých veřejných aktivit, prostě už na ně nemám dost sil. Poradil mi to můj ošetřující kardiolog MUDr. L. Beran. Ať dělám jen to nejnutnějším, co mně baví a dává mi nějaký smysl. V těch současných vedrech je to skutečná rada nad zlato.
Olda Suchoradský