Život studentský je veselý, občas zajímavý, jindy dost nudný. Zalovil jsem ve svých zápisích z posledního ročníku na SVVŠ J.K.Tyla v Hradci Králové, kdy jsme se pomalu chystali k maturitě a užívali studentské pohody. Podívejte na jeden takový náhodně vybraný den...
Je úterý 2. dubna 1963.
Zaměřím na podrobný popis tohoto jednoho našeho školního dne.
Úterý má ve školním týdnu naší třídy letos docela obzvláštní postavení. Není to sice nejdelší školní den v týdnu, ale je velmi perný na počet předmětů, které máme v rozvrhu. Týká se to i našich učitelů, kteří jsou po neděli ještě v plné síle a tvrdě zkoušejí. Už skoro skončil kalendářní „zimní čas“, a tak výuka začíná v 8 hodin a 10 minut. Ještě jsme si na to nestačili zvyknout, protože je tak teprve druhý den po této změně.
Přišel jsem do školy ve ¾ na 8. Ve třídě již bylo 7 spolužaček. Jako každé ráno to jsou – Müllerová, Kuchařová, Daňková, Čolda-Voláková, Veselá, Kunešová a Dittrichová. Proti tradici dnes zatím chyběl spolužák Fanda Černý, který přišel do třídy až chvíli po mně. S druhým spolužákem Honzou Klečkem se střídáme o náplň třídní nástěnky TUTOVKY a tento týden ji mám pod dohledem celou já. V části, kde zveřejňuji šachové úlohy vyměňuji pozici z partie o titul mistra světa: Petrosjan-Botvinik. Na větší části nástěnky je anketa umělců, kteří nám odpovídají na otázku: CO BYSTE DĚLAL NA NAŠEM MÍSTĚ? Snažíme se zjistit jejich názory na učitelské povolání, kterému se chce většina z nás v budoucnu věnovat. Máme tam právě vystaven názor básníka Ivana Skály. Šachy se u nás ve třídě letos dál a silně rozšířily. Sehráli jsme dokonce náš třídní přebor. Podařilo se mně ho vyhrát (jak jinak, vždyť jsem si to sám organizoval), za mnou skončila druhá Hela Jiránková, třetí byl Fanda Černý, za ním Honza Kleček a na 5. místě skončil Luďa Svobodová. Dále skončily spolužačky v pořadí: Miluše Thierová, Věra Šimonková a Blanka Živná.
Ale pokračujme v popisu ostře sledovaného ÚTERKA. Ještě před vyučováním za mnou přišla Věra Dittrichová, abych jí poradil s několika příklady z fyziky. Za pianem jsme strávili nad příklady čas až do zvonění, ale stihli jsme to spolu všechno spočítat. Skoro jsme si nevšimli, že do třídy již vešel náš prvý vyučující, třídní – dr. Mikeš. První hodinu máme totiž na rozvrhu biologii.
„Běž jim tam pomoct,“ řekl mi náš třídní hned na začátku před celou třídou. Nejdříve jsem nechápal o co jde, ale pak jsem zjistil, že moji spolužáci Honza a Franta už nejsou ve třídě. Takže mi došlo, že mám jít do kabinetu a pomáhat klukům v činnostech mimo prostor třídy. To jsem samozřejmě dost radostně uvítal, stejně jako moji dva spolužáci! Zalévali jsme v kabinetě živou botanickou zahradu – květiny. Vydalo nám to na celých 20 minut vyučovací hodiny. Tato naše výpomoc nebyla nijak mimořádnou událostí, protože jsme tuto činnost dělali skoro pravidelně. Dnes jsme navíc uvazovali na opěry zde rostoucí tropické rostliny. Když jsme se vrátili do třídy, Mikeš ještě stále zkoušel. U tabule byla právě premiantka, spolužačka Vlasta Vébrová. Podle svého zvyku ze sebe chrlila proud vědomostí, jako horský vodopád. Ale na prvý pohled bylo jasné, že jenom tak něco nesmyslně blábolí a že se doma učila dost málo a učebnici viděla, když tak, tak akorát jedním okem. Ale Mikeš je hodný profesor a naší premiantce Vlastě by si jinou známku, než jedničku nedovolil dát. Dál už pak nezkoušel a dalších 20 minut věnoval výkladu o řádech savců. Většina spolužáků, včetně mně, příliš soustředěně neposlouchala. Dokonce se zdálo, že skoro všichni blaženě a poklidně pochrupují. Probudili se vždy, když Mikeš svůj nudný výklad proložil svým nenapodobitelným vtipem.
Před další hodinou, kterou byla fyzika, bylo ve třídě doslova hrobové ticho. Fyzika je pro většinu spolužaček otřesným strašákem, protože nás učí školní „strašidlo“ - prof. Zdeněk Ungermann. U mne je to ale přesně naopak. Na jeho hodiny se vyloženě těším. Jeho vyučovací hodina je jako vždy pracovní a na nějaké pochrupování není ani pomyšlení. Při zkoušení, byť jen jednoho žáka u tabule, musíme i my v lavicích čile spolupracovat, a i při výkladu nového učiva není chvílemi jasné, jestli látku vykládá náš profesor, nebo my v lavicích. A když si náhodou někdo udělá pauzu a nereaguje rychle a správně, okamžitě to pozná nejen na tónu hlasu profesora, ale i jeho obličeji, který je najednou kyselý jako vyždímaný citrón. I dnes jsme se v hodině pěkně potili při počítání příkladů z elektřiny. A že to byly hodně mastné příklady, o tom není třeba pochybovat. Mně to však bavilo, a i spolužačka Věrka Šimonková, kterou jsem před hodinou instruoval, tak docela vědomostmi jen zářila…
A je tu toužebně očekávaná velká přestávka. To je celých 15 minut oddychu od „teroru“ učitelů. Já jsem si četl v klidu noviny a jen si na chvíli zašel „ulevit“ na záchod. A máme znovu našeho Mikeše, tentokrát v předmětu Základy zemědělské výroby. To je pokaždé nepředstavitelná nuda. Alespoň pro mne. Kdyby Mikeš každou hodinu nezkoušel, tak se na tento předmět všichni totálně vykašlou. Ale i sám Mikeš je z toho viditelně otrávený a stále dokola zívá, aniž by si dal ruku před ústa. A my v lavici se snažíme zabavit, jak se dá. Iva Kalousková přinesla do školy své album slavných herců, a tak si ho po lavici posíláme a prohlížíme. Nám klukům se líbí zvláště ženské a také je dost hlasitě po všech stránkách hodnotíme. Mikeš dělá, že nic nevidí a neslyší, a tak nám hodina v příjemné zábavě docela rychle utekla. Ani nevím, o čem byl ten dnešní výklad a co nám nového říkal.
Je tu 4. hodina – chemie. Měli jsme laboratorní práce a dělali jsme pokusy s organickými látkami. Byla to docela velká legrace, protože nám to z posluchárny chemie smrdělo po celé škole. Dokonce i my jsme tím smradem načuchli tak, že jsme to z nosu do večera nedostali. Naše chemikářka prof. Holečková to s námi neměla lehké, protože jsme toho moc neuměli, takže nejvíce práce za nás musela při bádání odvést sama. Navíc jsme jí rozbili několik zkumavek. Většinou proto, že jsme nedělali to, co jsme měli, ale místo toho vymýšleli nějaké svoje speciální lumpárny. Ale měla pro nás pochopení a ani přitom moc nenadávala.
Na další hodinu jsme se těšili, protože to byla hodina volna. Uklidili jsme se do svazácké klubovny, kde jsem hrál s Frantou celou hodinu šachy. Také jsme se spolu trochu učili matiku, kterou jsme měli na rozvrhu další hodinu. Máme na ni profesora Sováka. Hodina probíhala neobvykle klidně. Na programu byla nová látka– Věta sinová a kosinová.
Tím pro nás skončilo dopolední vyučování a na odpoledním programu byla speciální lahůdka – civilní obrana. To se rovnalo vrcholné ulejvárně a byla to jako vždy přehlídka zmarněného času. Prof. Znamínko, které nás to učil, nás pustil domů o ½ hodiny dříve, než měl, za což jsme mu byli velmi vděčni.
Tím skončil další náš školní den, z jehož popisu je vidět, že jsme se toho moc užitečného v tom celém dni nenaučili. Většinu času toho dne jsme se nudili a bavili se, tak jak jsme chtěli a uměli. Jóóó, maturita je přeci ještě tak daleko a bažanti už také dávno nejsme. Blažený to čas studentský …
Vzpomínal Olda Suchoradský