Tehdy se ještě učilo i v sobotu. Jenom 4 hodiny, a to se dalo docela vydržet. Já byl už jednou nohou ze školy venku a vyučování jsem jenom tak nějak přetrpěl. Jednou jsem v euforii zavinil průšvih, se kterým měla problém i naše hodná paní učitelka. To aby můj úlet nějak šikovně zahladila.
Jednou jsem našel v tatínkově skříni mezi knihami malé krabičky a v nich smotané dlouhé balónky. Zkusil jsem si jeden nafouknout a fakt byly moc zajímavé. Ještě nikdy jsem podobný na pouti neviděl. A tak mně napadlo, že se s nimi pochlubím před spolužáky. Vzal jsem si asi tři do školy, že je ukáži klukům, co jsem to doma našel.
Byla právě sobota dopoledne a do konce vyučování zbývala už jenom poslední hodina. Prožíval jsem naplno své sobotní těšení a v té chvílí jsem si vzpomněl na tajemné krabičky s balónkem, které jsem měl v tašce a které jsem klukům zapomněl ukázat. Těsně před koncem hodiny jsem tedy zalovil v tašce a vytáhl krabičku a vybalil z ní balónek. Pod lavicí jsem ho začal pusou nafukovat. Natáhl se jako had a byl už docela velký. Najednou mně ale vyklouzl z ruky a jak se uvolnil, reaktivní silou vyletěl až ke stropu, a pak začal poletovat po třídě už splasklý a jako vycucaná jitrnice padat k zemi. Třída strnula, jak se lekla podivného zvuku a poletujícího bílého hada v prostoru. Paní učitelka ztuhla a zbledla zároveň. Hned věděla o co tu jde. My jsem tehdy byli jen klukovská třída a pár mých spolužáků to už vědělo taky. Paní učitelka přišla ke mně a ptala se, kde jsem k tomu přišel. Přiznal jsem pokorně, že to má doma tatínek schované v knihovně mezi knížkami a že jich tam má ještě hodně a že je klidně do školy ještě přinesu. Oni informovaní chlapci zařičeli, že tedy oni mají o ty balónky docela enormní zájem. Paní učitelka mně tiše doporučila, abych to nedělal, že takové věci se do školy nenosí a že si o tom bude muset s tatínkem promluvit. Byl jsem jako opatřený. Pochopil jsem o co jde, když mně po zvonění zkušenější ze spolužáků poučil, že je to „šprcka“, kterou používá tatínek na svého pindíka, když chce maminku ochránit, abych neměl dalšího sourozence. Koukal jsem na něj udiveně a stejně jsem tak docela nechápal, o co jde.
No, pochopil jsem to o pár let později. Paní učitelka s tatínkem asi někdy promluvila, protože krabičky s balonky najednou ze svého místa v knihovně zmizely. Ale nikdy se ani slovem o tom incidentu ve škole můj tatínek nezmínil. To asi byla dohoda s paní učitelkou, která se k mému sobotnímu incidentu už také nikdy nevrátila. Jenom kluci na mně opakovaně naléhali, kde že mám ty další slíbené balónky, že by si to s nimi rádi zkusili, když si „ho“ doma tajně honí. No, taky sexuální výchova, ne?
Olda Suchoradský