INTERNETOVÝ HYDE PARK

Dne 30. září 2008 jsem na serveru ČESKÁ ŠKOLA vystavil níže uvedený článek. Vracím se k němu, protože se mi zdá být stále velmi aktuální a pravdivý. Posuďte sami: 

Za několik týdnů to bude již osm let, co jsem poslal svůj prvý autorský příspěvek na internetový portál Česká  škola. Tehdy jsem se trochu nabubřele považoval už za všeho znalého autora, kterého nemůže nic překvapit. Přesto mě prvá zkušenost s internetovou prezentací příspěvku a ohlasem na něj doslova šokovala. Velký a kontraverzní  ohlas na článek o víceletých gymnáziích ve mně nastartoval novou motivaci k veřejnému vyjadřování názorů. Zajímavé je, že řada tehdy diskutujících čtenářů navštěvuje a reaguje na mé články dodnes.

Jak jsem popsal, v té době jsem měl za sebou stovky článků do nejrůznějších tištěných periodik. Nedá se říci, že byly bez nějakého ohlasu. Ozývali se kolegové, přátelé při náhodných setkáních. Občas jsem dostal nějaký dopis, nebo telefonát, mnohokrát i anonymní. Dokonce mne na škole navštívil tehdy dost vysoce postavený pracovník ministerstva školství, který se přijel osobně podívat na toho pisálka, který si ve svých článcích bez dovolení tolik dovoluje. Ale to nebylo  nic proti tomu, co jsem za 8 let zažil při psaní na internet. Vystoupení v londýnském Hyde parku je proti tomu jenom pohádka na dobrou noc. Nevím, statistiku si nevedu, ale k  článku  otištěném 30. září 2003 na téma diferenciace vycházejících žáků devátých tříd a který vyvolal rekordní diskusi návštěvníků, jsem měl 260 čtenářských ohlasů. Podobně i  články  o INDOŠI mi dodnes někteří čtenáři nemohou zapomenout a považují mne za agenta, který byl ministerstvem dobře placen za to, aby tento nepříliš) spěšný projekt nahlas a co nejlépe oslavoval.

Proč to všechno dnes píši? Je mnoho možností a forem kde se může autor, který se chce se svými názory veřejně projevit a ukázat. Každé "úložiště" má svá specifika, která musí autor respektovat. O tom chci psát.  Jako lákavé lízátko  už dnes napíši o internetové prezentaci, že je velmi specifická a pro autora má řadu výhod. O těch až někdy příště. Dnes napíši spíše o těch negativech.

 Za roky psaní už dovedu odhadnout, kdo a jak na můj článek vystavený na internetu zareaguje. Od kolegy Netušila, vyhlášeného diskutéra na České škole jsem dostal  nakládačku  o článku o DUMEech (drobné učitelské metody) a vystavených testech. Neudržel jsem se a "zvýšeným hlasem" jsem se pokoušel svoji pozici obhajovat. Samozřejmě jsem to raději neměl dělat (což jsem věděl dopředu). Jeho reakce se dala očekávat a nezklamala mne. Přesto jedno poučení z této konfrontace plyne a není jenom pro vzájemnou komunikaci, ale pro většinu diskusí na a po internetu. Ačkoliv stojíme s panem Netušilem každý na jiné straně názorové hranice a neshodujeme se  v názorech skoro v ničem, naše komunikace je na úrovni a má určitou noblesu. Tímto mu posílám z těchto míst pozdrav (přiznal se, že se na DUMech zaregistroval) a poděkování za to, že na internet píše i za to, jak tam píše. Jeho reakce mne vždy nabudí a nutí mně víc o věcech, o kterých píši, přemýšlet. Těším se, že bude i dále stejně aktivní, otevřený a přímočarý, tak jako znám z jeho vyjádření na České škole. A že se časem nechá zlákat k založení blogu na tomto místě a že si zde budeme dál as často vyměňovat podle libosti a času, své rozdílné názory.

Tento příspěvek byl publikován na blogu autora blog.rvp.cz/dedvseved/index.html.

**************************************************************************************

Co k tomu mám ještě víc dodat? Ačkoliv jsme na pana Netušila docela zapomněl, ani už nevím, co mně tehdy psal, přesto se mé názory od doby, kdy jsem tento článek napsal (je tomu již 15 let), nijak podstatně nezměnily.  Reakce čtenářů jsou dnes jenom daleko více agresivní, často až praničící s vulgaritou.  Musel jsem kvůli tomu zrušit diskuse za články. Ani ne tak kvůli formě, ale jejich  obsahu. Psali tam často různá individua, se sprostými nabídkami, které neměly s obsahem článku nic společného. Tím jsem se však připravil o tu největší výhodu internetu: Bezprostřední reakce na to, co tam píši. Musel jsem to však udělat, protože moji čtenáři kvůli tomu přestali na můj blog chodit. Tak už to ve světě chodí. Vše má své dvě stránky. Jednu dobrou, a pak tu odvrácenou – zlou.  Ale to je život sám …

Olda Suchoradský