Již skoro 25 let používám ke správě svých peněžních účtů a k placení zakázek internetovému obchodu, svůj internetový účet. A to hned u dvou spořitelen. Prvý jsem si zřídil ještě v Kopidlně u Poštovní spořitelny, tenkrát to šlo jedině na poště. Pomohla mi ho zřídit paní vedoucí pošty, které jsem učil na škole syna informatiku. Přitom mne přesvědčila, že bych to mohl naučit, v rámci vyučování počítačů, rovněž i všechny žáky. Dal jsem na ni a skutečně jsem to podle její rady udělal.
Ale byl tu problém, jak to založení účtu a jeho používání žákům názorně ukázat. To se přece nedalo jenom přednášet, to museli vidět na vlastní oči. A tak jsem zariskoval a předvedl jsem jim to na svém nově založeném účtu. Museli vidět moje přihlašovací jméno a z hesla viděli pouze tečky. Pak mi jeden ze žáků řekl, že by pro ně nebylo tak těžké to heslo nějak odhalit. Ale žádný počítačový „hecker“ ve třídě tehdy neseděl, takže se to obešlo bez dalšího problému.
Shodou okolností a docela náhodou mne ve škole za několik týdnů navštívil jeden z předních manažerů spořitelny, kde jsem měl založen onen bankovní účet. Tehdy nám ta spořitelna sponzorovala jednu za našich školních aktivit. Zmínil jsem se mu o svém problémů s veřejnou demonstrací založení účtu před žáky a on zareagoval tak, že během jednoho měsíce tato spořitelna vydala speciální DVDýčko s návodem, jak se do bankovnictví fiktivně přihlásit a celou operaci si nanečisto vyzkoušet. Za tento nápad pak spořitelna zcela zdarma věnovala naší kopidlenské škole nový notebook. Já jsem z něj však nic neměl, protože si ho hned pro sebe zabral ředitel. Tehdy by to pro školu byla docela slušně drahá investice.
Ještě za našeho pobytu v Kopidlně jsem si pro jistotu založil další bankovní internetové spojení, tentokrát u České spořitelny. To proto, že jsem se přesvědčil, že i banky mívají výpadky a poruchy a nefunguje-li dočasně jeden účet, tak mohu operativně použít ten druhý. Velice se mi toto zdvojení v praxi osvědčilo a mnohokrát i hodilo...
Ale pokračujme. Dnes už Poštovní spořitelna neexistuje, sloučila se s ČSOB a nazvala se bankou ERA a dnes je součástí České obchodní banky. Pobočku mám v Hradci na náměstí 28.října, je nedaleko od našeho domova, s nepřetržitě (24 hodin denně) fungujícím bankomatem. Kdykoliv něco v oblasti internetového placení potřebuji, zajdu se tam poradit. Jde přeci o mé peníze.
K čemu je takový účet vlastně lepší, než co jiného? Hlavně je velice bezpečný, i když si ti co ho nemají, myslí pravý opak. Poslouchají nebo čtou samé poplašné zprávy, jak někdo někde ubohého majitele na dálku okradl. Ono však není tak jednoduché, a pokud se klient chová tak jak má, je to prakticky nemožné a nemůže se to prostě vůbec stát. Nebudu tu popisovat a vysvětlovat proč a jak. Jen je třeba dodržovat přesně pokyny, které dostane každý, kdo účet zakládá, od pracovnic banky. A používat ho pak jenom sám a neposkytovat přístupové údaje nikomu dalšímu, dokonce ani své manželce.
Dnes už se dá založit účet pouze přímo v bance. Jeho další využívání je ale už možné po celých 24 hodin denně, v sobotu, v neděli i o svátcích a klidně z domova, z vlastního počítače. Jde to i z jiných počítačů, ale to příliš nedoporučuji. To už svá rizika má a je třeba postupovat v takovém případě velmi opatrně. Určitě by to neměla být běžná praxe pro uživatele.
Popíši postup, když potřebuji zaplatit nějakou platbu přes internet. Najdu si banku kde mám účet založen a proklikám se na internetbanking. U České spořitelny je to funkce GEORGE, který umožňuje dokonce platby i přes mobil. V tom však nemám zkušenosti, to jsem nikdy nezkoušel. Ale jistě je to také možné a dobré. Otevře se mi tabulka, kde musím zadat svoje přihlašovací jméno, které nemohu nijak měnit a je mi dáno bankou. Pak čekám, až mně přes mobil přijde ověření přihlášení, což je další bezpečností vstup – číselný kód, který pod „klientské číslo“ opíši a je při každém kontaktu jedinečné a neopakuje se. Tímto způsobem spořitelna přes osobní mobil zjistí, že přihlašující je jejich zákazník a právě ten, co jim poslal své klientské číslo. Lze to ověřit i jiným způsobem, třeba přes QR kód, kterýž je taky jedinečný, nebo dokonce přes otisk prstu. To vše lze při zřizování účtu zadat a pak používat. Víc o tom píši v dalším díle svého blogu, který zde rovněž zveřejním.
Jiné je to u hesla, které si mohu měnit kdykoliv sám. Poprvé ho dostanu ze spořitelny v zapečetěné obálce poštou, na doručitele a ještě zašifrované. Pak si ho mohu hned jakkoliv změnit. Je dobré to udělat, ale pak už ho moc často neměnit. Jakmile ho totiž ztratíte, nebo zapomenete, nastane dost složitý proces identifikace, protože jsem bankou právem považovaní za zloděje a ona musí ověřit Vaši totožnost. To je konečně nutné při každé platbě, ale to je velmi jednoduché. Nejčastěji se to dělá přes mobil a ověřovací kód, který Vám na určené číslo pošlou. Era má tento kód tvořen 3 trojicemi písmen a čísel, které musíte zapsat na výzvu, kterou Vám banka k placenému účtu nabídne. Spořitelna zase posílá 2x třímístný číselný kód. Ten do protokolu napíšete a odešlete. Když si přejete, přijde Vám do mobilu SMS, nebo na e-mail zpráva, že platba úspěšně proběhla. Každý měsíc přichází písemný výpis pohybu částek na vašem účtu, i s konečným stavem konta. Můžete to posílání, které stojí nějaké peníze zrušit, a místo toho si nechat v bance nastavit elektronický přístup, kde vidíte situaci v kterémkoliv okamžiku, který si navolíte a vy si stav můžete ihned prohlédnout.
Moderní funkce internetbankingu umožňují možnosti nákupů elektronickou kartou, kterou si k účtu necháte vystavit. To je velmi výhodné, protože Vám s bilancí dokáže nastavit limit, který můžete utratit za jeden nákup, za jeden týden či měsíc. Při ztrátě karty a náhodném použití pak zloděj nemá šanci limit překročit a účet vám do nuly vyrabovat. Limity si můžete sami znovu nastavovat a měnit. Navíc v bilanci správce umí rozlišit, na co jste peníze použili. Zda na nákup potravin, nebo platby nájmu, nákup spotřebních věcí, dovolenou, atd. Můžete tak sledovat, za co vydáváte peníze a provést případnou rozvahu, jak lépe a co šetřit a nastavený účet vám to ohlídá.
Za roky užívání se cítím s internetovým bankovnictvím velmi komfortně a bezpečně. Neměl jsem jediný problém, ač dnes dělám většinu plateb elektronicky a stejně tak i 90% nákupů kartou. Je to vcelku přehledné a snadné a vlastně v každou minutu mám dokonalý přehled, jak na tom se svými penězi jste a co si mohu ještě dovolit koupit, abych se nedostal do mínusu s penězi. Je dobré dohodnout ve spořitelně možnost pro náhlé případy, kdy onemocníte, nedej bože zemřete, aby tu byla poměrně jasná možnost přístupu k Vašim penězům pro nějakou blízkou osobu. Já to mám tak nastavené se svojí manželkou Jaruškou, která jediná dostane možnost přístupu k mému účtu, pokud se nebudu schopen sám přihlásit. Je fakt, že ona může znát mé přístupové údaje, ale od začátku, co oba účty mám mně úřednice vedly k tomu, že pro běžný úřední styk jí svoje údaje nemám sdělovat a vymínit si je pouze jako jednu možnost v případě, kdy to bude opravdu nutně potřeba. Mohu však za ní prostřednictvím svého přístupu z počítače platit jakékoliv i její platby z jejich účtů, které mi sdělí. Což také spolu tak děláme. Nebo zaplatím ze svého a peníze si z jejího účtu internetem později převedu. To je praxe, kterou děláme mezi svými účty často. Třeba zrovna dnes, kdy si přála objednat vzory na pletené zajíčky od firmy, která je v k tomu určeném webu zřízená. Je to otázka jenom několika minut a žádaný vzor, po zaplacení z jejího účtu, elektronickou cestou dojde do počítače až domů. Já je na tiskárně vytisknu a manželce donesu.
Jsou to dnes věci, pro nás starší někdy zcela nepochopitelné. Ale není na místě, abychom je ze zbytečného strachu, nebo jen z pohodlnosti, nedokázali běžně a denně používat. Tak do toho ...
Olda Suchoradský