Dnešní mé povídání bude určeno pro ženskou část čtenářek našeho blogu. Babičky jsou velmi aktivní součást naší společnosti, a to nejen v Hradci. Kdykoliv navštívím nějakou kulturní nebo společenskou akci v našem městě, mohu si být jistý, že v počtu návštěvníků budu mít ženy převahu. Kdybych ale navštívil nějakou hradeckou hospodu (jakože ji navštěvuji velmi málo), tak tam by bylo skóre jistě obrácené. Je to normální. Každé pohlaví má svůj zájem, tradice a zaměření. Na tom není nic špatného. Já bych se však dnes chtěl zaměřit na trávení volného času našich seniorek a nabídnout jim zábavu, která by mohla alespoň některé z nich zaujmou.
Můj námět vychází z naší rodinné zkušenost, kdy po narození vnučky manželka hledala způsob, jak malou Máju zaujmout a potěšit. A vzpomněla si naši národní hračku – krtečka. Ona ji však nechtěla koupit jako plyšovou hračku, ale najít možnost, jak ji pro ni sama vyrobit. Někde na internetu jsem jí proto našel návod na háčkovaného krtečka. Nejdříve ho uháčkovala jako kapsičku, kterou pak naplnila speciální vatou, koupenou ve Švadlence. Bylo to tehdy ještě v Puškinově ulici, kousek od nás. Dnes už tam ten pěkný krámek není. Krteček měl u vnučky velký úspěch a stal se její oblíbenou hračkou.
Pak si dcera u babičky ještě objednala pro vnučky obháčkované kroužkové housátko. Po chvíli hledání jsem i na tuto drobnou hračku také našel návod na internetu. Při tom hledání jsem objevil server https://www.fler.cz/ a v něm část https://www.kamlin.cz/13-navody-na-hackovani od paní Katky. Přečtěme si kousek toho, co o sobě napsala: Jsem 80. ročník (takže si všichni dokážete spočítat, kolik mi je. Ručním pracím jsem se začala věnovat, a také jim podlehla, když mě babička v asi 10 letech naučila plést a háčkovat. Časem jsem začala šít, vyšívat, malovat na textil, hedvábí...... Začala jsem také chodit na keramiku, která mě velice baví a také tím spojím příjemné s příjemným (keramiku a setkání s kámoškami). Ráda zkouším nové věci, nedokážu sedět se založenýma rukama a nic nedělat, pořád něco šmodrchám a dělám. Doteď jsem vyráběla dárečky jen pro členy rodiny a známé, tak doufám, že se Vám budou mé věcičky aspoň trošku líbit, a že Vás potěší. Všechny věcičky jsou dělané s láskou, radostí a velkým nadšením – no prostě jsem blázen do ručních prací (tzv. závislá). Pokud byste měli nějaký problém s e-shopem nebo nápad, můžete mě jej sdělit na kamlinpatterns@seznam.cz, nebo pomocí kontaktního formuláře webu. Určitě nápady a připomínky uvítám. Moc děkuji za Vaši návštěvu a přeji příjemný den Katka. 
To byl výrazný posun ve výrobě háčkovaných hraček u mé manželky. Na tom místě jsou fotografie uháčkovaných zvířátek a dalších figurek, ale hlavně velmi podrobné návody, které si lze objednat za velmi přijatelnou cenu. A také je možné získat je elektronickou cestou, na základě objednávky a elektronické platby. Přijdou k adresátu jako příloha e-mailu. Máme to už několikrát vyzkoušeno a funguje to naprosto skvěle. Stačí od objednání jen několik hodin a máte návody doma. Stačí si je jenom vytisknout.
K realizaci výrobku podle návodu nevede však cesta přímá a ani krátká. Mohl bych o tom psát dlouho, kolik večerů musí tvořitelka vynaložit pracovní úsilí, aby se zrodila třeba jen malá hračka, která se záhy stane miláčkem obdarovaných dětí. K dobrému výsledku vede řada cest a je třeba naplnit několik okolností. Nejvíc prvé řadě šikovné a jisté ruce. To u babiček už není tak docela jisté, ale u mojí manželky je tu celoživotní zkušenost a záliba v pletení a háčkování. V této své zálibě se s léty ještě více zdokonalila. K dalším volním vlastnostem, které taková činnost vyžaduje, je třeba přidat vytrvalost, cílevědomost a hlavně pracovitost. A jistou podmínkou jsou pracovní nástroje. U háčkování je to dobrý háček, příslušné velikosti. Problém je v tom, že musí jít dobře do ruky a držet se dobře v ruce. Manželka si zvykla na krátký kovový háček s plastovou rukojetí. Ta však často praská, takže musí mít doma stále 2-3 náhradní, kterými může hned dál v háčkování pokračovat.
A vůbec nejdůležitější jsou bavlnky. Různé síly a barvy. K tomu právě jsou výše zmíněné návody, které doporučují nejen barvu, ale i kvalitu a sílu použitého materiálu. Sehnat ho není nic jednoduchého. V Hradci je několik prodejen, kde lze nástroje i bavlny koupit. Jsou to obchody dříve nazývané ŠVADLENKYA. Dnes jsou názvy často jiné. V Hradci je nejznámější obchod na Masarykově náměstí, ale další je kousek za Ulrychovým náměstím, směrem do středu města. Podle naší zkušenosti je vůbec nejlepší a manželkou nejvíce využívaná prodejna na Pospíšilce, u stanice Alessandře trolejbusu č.3. Tam je ochota a zájem dobře poradit největší.
Nakonec několik výčet ukázek a výsledných výrobků naší milé babičky Jarušky. O těch prvých jsem už něco výše napsal. Nejsložitější byl asi „háčkovaný“ strom. To bylo dílo, který tvořila několik týdnů a byl to velkolepý vánoční dárek pro vnučku. Babičce to dalo hodně vymýšlení, a hlavně to stálo mnoho a mnoho práce. No a pak je to několik desítek zvířátek, nebo celých skupin dalších postaviček, které svým háčkem vytvořila. Bohužel nic z toho doma u sebe už nemá. Všechno rozdala, nejen v příbuzenstvu, ale i různým návštěvám, které k nám přišly a měly s sebou malé děti. A tak je to správně. Tvoří se přece ne pro vitríny, ale pro děti. Těm je určena činnost, která babičkám vyplňuje čas a obdarovaným přináší tak velkou radost. Jak jsem už popsal výše je zřejmé, jaká je to náročná činnost, ale kolik radostí přináší těm, pro které se to vše tvoří. Ale i těm, kteří to všechno tvoří. Nechcete to taky zkusit? Stojí to opravdu za to …
Olda Suchoradský