V návaznosti na informaci o Jivínském Štefanovi se dnes chci věnovat Hradeckým pokladům. Jde o anketu čistě hradeckou, i když v mnohém podobnou té jičínské. K předchozímu textu chci ještě dodat, že po své Štefanské „inauguraci“ jsem byl celých 5 let členem Štefanské komise za Kopidlensko a podílel se na přípravě a výběru z nominovaných na setkáních 25.února v Libáni, Hořicích, Sobotce, Slatinách a Milovicích. Před vyhlášením se komise pravidelně scházela v knihovně V. Čtvrtka v Jičíně, v Denisově ulici. Zažil jsem éru „otce“ Štefana – Prochora (Bohumíra Procházky z Jičína), který ty schůze zpravidla vedl. Bylo vidět, že je z celé té akce, kterou vymyslel v roce 1996 už unaven a rád by její organizaci někomu předal. Pokoušel se o na to přemluvit i mně, ale já to odmítl, že bydlím na kraji okresu a že by to měl být někdo z jeho centra. Několik dalších pokusů u dalších potenciálních kandidátů bylo neúspěšných. Až se v kritické situaci, kdy to vypadalo, že anketa zanikne, vedení ujala Dr. Eva Bílková. Popsala to ve vystoupení, které jsem minule vystavil, při posledním vyhlášení ankety ve Vysokém Veselí. Byla to šťastná volba. Nejen že je to dáma pracovitá, ale v kultuře zběhlá. Navíc má vysoký kredit u veřejnosti, za roky působení v oblasti kultury a archivnictví na okrese Jičín. Je divné, že ona sama ocenění nikdy nezískala. Byla označována jako kulturní „profesionálka“. Zmiňuje se o tom i ve svém projevu. Pokud už byla navržena k ocenění, tak svou nominaci vždy odmítla. V tom jsme oba tak trochu zajedno.
Tímto plynule přecházím na HRADECKÉ POKLADY. Kdo četl můj minulý text, tak jistě na prvý pohled poznal rozdíly, ale i podobnost obou anket. Podobnost v tom, že chtějí ocenit aktivní lidi různých profesí. Rozdíl však je v tom, že jičínský ŠTEFAN tak činí bez rozdílu věku. A je orientován pouze na kulturní počiny. A je to anketa, která jde zdola. Laureáty navrhují lidé a počet nominaci ovlivňuje úspěch při volbě v kategorii POČIN ROKU, kde se vítěz losuje. Kolik dostane dotyčný nominací, tolik lístků pak má v osudí při losování. Jinak je to v 2. kategorii ZA DLOUHOLETOU ČINNOST. Tady komise volí vítěze a dává přednost tomu, kdo získal nejvíce nominací. V roce 2008, kdy jsem získal Štefana, jsem těch nominací měl údajně nejvíce z do té doby přijatých hlasů.
Ale vrátím se k naší hradecké anketě. Tady o výběru rozhoduje komise, složená ze zástupců místních seniorů, kteří provedou výběr z navržených a konečný jejich seznam schválí příslušný odbor Magistrátu města. Vyhlášení je v poměrně úzkém kruhu nominovaných. Primátora a pověřených pracovníků odboru sociálních věcí a zástupců organizací seniorů v městě. Koná se formou besedy, společného setkání oceněných v historických prostorách Domu U Špuláků, na Starém městě. O oceněných město vydá brožurku: https://www.hradeckralove.org/hradecke-poklady/ms-25810/p1=25810
a kdo má zájem, tak je s ním natočený rozhovor formou videa do archivu této ankety: https://www.hradeckralove.org/videoarchiv-hradecke-poklady/d-71230/p1=28249
Jivínský Štefan a jeho vyhlášení je společenskou událostí pro celý region. Má svůj řád a domluvená pravidla. Stěhuje se od města k městu, ale pořádá se i na vesnici, pokud na to má podmínky (příklad Slatin). O místě konání rozhoduje Štefanská komise na svém jednání těsně před vyhlášením laureátů za uplynulý rok. Pořadatelé nejsou k slavnosti nějak nuceni, ale sami se k tomu dobrovolně přihlásí. A je třeba říci, že je z čeho vybírat, vždycky je víc zájemců. O konání příštího vyhlášení se pak v komisi hlasuje, po vystoupení představitelů míst, která mají o slavnostní závěr ankety zájem. Předhánějí se v tom, co členům komise nabídnou, v jak atraktivním prostřední slavnost proběhne a co posluchačům jsou schopni předvést. Je to něco jako volba místa pro Olympijské hry. Tam se také lobuje a slibují se hory-doly… Být pořadatelem takového vyhlášení je totiž velká čest pro pořadatele, příležitost ukázat, v jakém kulturním prostředí v daném místě lidé žijí, jaké soubory či kulturní počiny zde mají. Program podvečera vždy 25. února zajišťují zásadně ze svých zdrojů. Většinou je pak problém uhlídat délku této prezentační části, aby nepřekryla vlastní vyhlašování vítězů v obou kategoriích.
Znovu se vracím k Hradeckým pokladům. To že tato anketa už má tolik roků existence dokazuje, že má svůj smysl i hodnotu. Přesto jsem se u některých mnou nominovaných dočkal neočekávané reakce. Nominaci odmítli. To se v Jivínském Štefanovi nikdy nestalo. Ono to tam dost dobře ani odmítnout nejde. Být vítězem, to se nevzdává. Naopak vyhrát by chtěl každý. A to nejen losem, ale hlavně výběrem komise. Proto se musel vymyslet květinový „ceremoniál“, jako je tomu na soutěžích v biatlonu. Na ty, na které se nedostalo, čeká alespoň kytice (s hrdostí uvádím, že je věnuje každoročně Zahradnická škola z Kopidlna). Děje se tak ještě před vyhlášením laureátů, a i tento květinový dar je veřejností vysoce vážen a podarovanými ceněn.
Musím přiznat, že i já již několik let odmítám převzít nominaci mezi Hradecké poklady. Důvod mám jednoduchý. Necítím se být natolik významný v tomto krásném městě, abych se měl ocitnout ve společnosti vážených a ceněných lidí. Skoro 40 let, vlastně skoro celou produktivní část života, jsem žil a pracoval jinde. I když jsem tu prožil dějství a mládí, tak cena je určena pro seniory, kteří pro město leccos výjimečného vykonali. A já po svém návratu, jen za několik let, jsem toho, podle svého mínění, vykonal zatím dost málo. A pak mám pocit, že mezi oceněnými jsou lidé z okruhu funkcionářů místních seniorských organizací. A na mnohé další, kteří tu jsou a ocenění by si zasloužili, se tak trochu zapomíná. Proto jsem se snažil vyhnout nominaci svým příbuzným, členům výboru seniorské organizace, členům komisí. Sám jsem navrhl lidi tak trochu nenápadných, přesto známých, ale stojících mimo zorný úhel těch, kteří o zařazení do této velevážené společnosti mají patřit.
Snad jsem se teď organizátorů nějak nedotkl. Já to myslím upřímně, právě ve srovnání s jičínskou anketou, kde jsou typy zdola, lidovým plebiscitem, což jak to známe z politiky. Objektivní je publikum, které práci, schopnostem a zásluhám nominovaných dají pun pravdivosti, neboť dozajista oni je znají nejlépe.
Olda Suchoradský