Svoji elektronickou fotogalerii zakončím fotkami Hradce Králové z dronu, které jsem našel na internetu. Dá se jich tam dnes najít desítky a jsou to velice zajímavé a podnětné snímky. Jsou zajímavé z pohledu mých vzpomínek, jak Hradec vypadal kdysi a jak vypadá dnes. Já se zaměřím na snímek, který zobrazuje místa mého dětství a mládí a pokusím se odhalit, v čem se ta místa nějak změnila.
Nejdříve ten snímek:
Zkusme si ho trochu více přiblížit. Co na něm vidíte? Zcela dole vlevo je rozsáhlá budova hradecké Lékařské fakulty, kterou lehce poznáte. Naproti ní je budova opravených kasáren, vlevo od této budovy je blok, oddělovaný od kasáren Opletalovou ulicí. Zcela na kraji této ulice vlevo nahoře ústí do ulice ČSLA, kde je na rohu náš dům, kde jsem 22 let bydlel. Ulice a celý ten blok dnes vyopadají docela jinak. Tehdy tam stály jen dva domy a celý porostor byl do Šimkovy ulice otevřený. Nacházelo se tam jakési staveniště, spíše bouraniště, kterému jsem říkali PALOUK.
Uprostřed fronty bloku dnes vidíme na snímku několikapartový moderní dům, kde bydleli Sedláčkovi, Bucháčkovi, Marklovi a další. Všechno ostatní tam bylo později dostavěno, aby se blok uzavřel. Pak následuje Pelclova ulice a přes ní budova bývalého KNV, dnes Magistrátu HK. Pelclova ulice tehdy končila naším domem čp. 416. Dnes je pěkně opravený a je vidět asi v jedná třetině směrem od Šimkovy ulice. Co je od našho domu dál, tak tam byl PALOUČEK, místo kde jsme si jako děti nejraději a nejvíce hrály. Dnes z něj není docela nic. V nové zástavbě je zcela nový dvůr, právě na místě paloučku. Za zdí, která je asi původní, je náš dvorek, u domu 416, kde je také všechno jinak. Zbourané jsou staré kůlny na uhlí a dřevo. Místo nich je pěkná pergola k posezení. Podobě je tomu i vedle v domě u Baxantů, kde se toho také dost změnilo. Ale stále tady stojí velmi stará smuteční vrba, která tam stávala i v době našeho dětství.
Já se budu dál věnovat té základní fotografii. V pokračování Pelclovy ulice je vše při starém. Na jejím rohu stál krámek s potravinami, pro nás nejbližší obchod, kam jsme celé rodiny po léta chodili. Dnes je tam nějaký second hand s textilem. Vedle obchodu byla skřínka Občanského výboru, který se scházel v jídelně KNV a jehož jsem byl nejmladfším členem a měl na starosti tuto skříňku, kde jsem zveřejňoval pravidelně zprávy z našeho prostoru a vyvěšoval různé povely občanům, co a jak mají zdobit a čeho by se měli účastnit. Májové oslavy, volby, dožínky v Pionýrských sadech, závody motocyklů na Hradeckém okruhu atd. Celý ten porostor je rámován dole dnes Šimkovými (za nás Pionýrskými) sady, nad tím sady Žižkovými. Dál už je vidět staré město s katedrálou a Bílou věží.
Ještě jednou se vrátím do našeho prostoru. Úplně dole vpravo mne zaujal u sokolského hřiště kruhový objezd. Ten tam za mého mládí samozřejmě nebyl. Ani v kasárnách nebyly moderní garáže, které tam jsou dnes a budované depozitáře Východočekého muzea. Proměna kasáren pokračuje a snad se dostane i na zbytek kasáren do Divišovy ulice, kterou jsou dnes velkou ostudou. Na druhé straně snímku vlevo dole je vidět krásně opravená budova Gymnázia B. Němcové, což bývala moje Osmiletka v Šimkově ulici do které jsem jako žáček denně 8 let chodil (až na roky, kdy jsem měli třídu v jiných školních budovách). Jistě najdete i Pospíšilku , na jejímž začátku je dnes Hotelová škola, dříve budova Rodinné školy, kde můj děda Emil řediteloval. A za ní bílé siluety Krajského soudu v HK. A ještě dál, skrytý částečně v zeleni Evangelický kostelík, dál reálka, kde studoval a podzěji učil můj tatínek Oldřich. Dnes je tam zdravotnická škola. A je vidět celý areál Tereziánského dvora, kde se měli svatební hostinu dcera Janička se svým Petrem. A ještě dál Zimní stadion. No prostě krásný Hradec, jako na dlani. Většina budov je opravná a jen září novotou. Škoda že není vidět nádherně opravené a osvětlené schodiště z náměstí k Orlici zvané Bono Publico. To je pohádkové místo.
Procházkou nad Hradcem končím svoji virtuální galerii. Mohla by pokračovat do nekonečna. Ale jak se říká - v nejlepším je třeba přestat.
Olda Suchoradský