.jpg?s3=1)
Mám teď ve svém vysokém věku dost času přemýšlet na svými životními milníky. Jedním z těch největších byla jistě 2.chmelová brigáda v Pnětlukách u Žatce, s naší SVVŠ JKT v HK v roce 1962. Tam jsem si se svými spolužáky Honzou KLEČKEM a FRANTOU ČERNÝM zahrál právě hru, co je v nadpisu, která do jisté míry změnila celý můj další život.
Chmelová soutěž v Žatci se konala v neděli a den před ní si dal Fanda pohov, aby se náležitě připravil. Shodou okolností jsme měli i my to dopoledne volno, takže celá naše trojice si vyrazila na takový malý soukromý výlet. Vyšli jsme si na zříceninu hradu PRAVDA, která byla jen dva kilometry od naší chmelové obce Pnětluky. Tady je několik údajů o této místní památce z internetu:
Zřícenina hradu založeného patrně ve 2. polovině 14. století, i když zachované části stavby pochází pravděpodobně až z 2. poloviny 15. století. Jméno Pravda odkazuje na možnou souvislost s pobytem husitů. V 16. století hrad zpustl. V současnosti můžete na místě hradu vidět mohutný obranný val s nasypanými dělostřeleckými baštami, hradební zdi a pozůstatky paláce a vstupní brány.
Byli jsme ve třídě jen tři spolužáci a naše vzájemné vztahy nebyly nikdy jednoduché. A to, co jsme tehdy na chmelu prožívali a dělali, bylo pro naše kamarádství dost velkou morální zkouškou. Tehdy nás napadlo, když už jsme vyrazili na PRAVDU, abychom využili symbolického názvu tohoto místa, a trochu si vyčistili mezi sebou vzduch. Jinak řečeno, řekli si o sobě navzájem otevřeně a bez předsudků zcela čistou pravdu. Dohodli jsme si, že každý bude mít během výletu příležitost říci, co si o svých zbývajících dvou kamarádech myslí a v čem vidí jeho největší přednosti a naopak problém. Neměl by při té kritice ani chybět návod, co by ten kritizovaný třetí člen naší třídní trojky měl udělat pro to, aby se hodnocení jeho chování a jednání změnilo k lepšímu. Ve svém deníku označuji tento náš výlet za historický okamžik v našich vzájemných vztazích.
Hovořili jsme také o Fandově vztahu k súpůižačve Martě Vávrové, která byla i mojí tajnou láskou.
Fanda mi k našemu vztahu později napsal toto:
„Moje zkušenost z chmelu: Takhle neklidně se mi ještě nikdy nepracovalo. Byl tu neustálý strach z průšvihu. Děkuji vám oběma za pomoc, kterou jste mi poskytli. Ale věř, že na takovýto způsob práce bych po zkušenosti na chmelu už nikdy nepřistoupil, ať z toho koukalo cokoliv. Ještě jednou opakuji: Hodně jsem získal, hodně mi to pomohlo. Mrzí mne to, že jsem ale při tom ztratil lidskou důvěru. Hlavně u Marty.
Oldo, za to, co pro mě ona udělala: Probouzení ráno, někdy i donášení jídla. Za to, jak se mnou jednala, to je ten nejhorší způsob odvděčení, které se mohlo stát! Odpoledne jí říkám: Dnes dám 30 věrtelů a večer stojím vedle ní jako podvodník, o kterém to ona ví již dříve a dneska to „ruplo“ úplně. Myslím, že tvá rozmluva ten večer s Martou to úplně nenapravila. Ne. Marta mě mile příští ráno probudila a já se na ni usmíval jakoby nic. Ale věř, že bych se raději do země propadl. Bohužel jsem se musel poprat se svým svědomím a do konce brigády dělat spokojeného.
Oldo, tu noc po odměňování v Pnětlukách jsem nespal. Přemýšlel jsem o tom, jak to blonďaté děvče, které pracovalo samo, skončilo v soutěži na 3.místě. Vždyť ona mohla klidně říci: Ti dva přede mnou jsou podvodníci. Já nevěřím, že platí: S poctivostí nejdál dojdeš! Jak je to všechno možné? Vždyť na toho prvního dělali tři a ten druhý si lístky kupoval.
Oldo, s Martou jsem neměl v nejmenším úmyslu chodit. Ne proto, že by se mi nelíbila. Ale proto, že jsem neměl to svědomí, když jsem ji na jedné straně něco říkal a na druhé dělal něco jiného. Nenašel jsem jiné východisko, než utéci z vagonu při cestě domů od její třídy a od ní k naší třídě. I to je špatné, ale promiň mi to, já jsem prostě jinak nemohl. Za všechno jsem se moc styděl. „
Popsaná časová odbočka věnovaná událostem o jen o několik dnů v čase vpřed ukazuje, v jak složité lidské situaci se nacházel náš kamarád Fanda a jak jsme to my s Honzou tenkrát nebyli schopni vnímat. Souvisí to s tím, jaké zkoušce bylo naše kamarádství tehdy na chmelu vystaveno. Já s Honzou jsme si mysleli, že pro Frantu konáme to nejlepší a pomáháme mu „na výsluní“ popularity. Nějak jsme přitom zapomněli, že Fanda nesl veškeré riziko našeho nápadu. Nám v podstatě nic nehrozilo, protože v případě prozrazení že praujeme tajně pro něho, bychom se z obvinění lehce vymluvili, že nás Fanda o takovou službu požádal. Přitom prospěch z celé věci jsme měli evidentně my s Honzou. Fanda až do této chvíle na věci nic finančně nezískal, kromě sladké odměny, kterou dostával jako vítěz dne (čokoládu) a o kterou se s námi vždy večer poctivě dělil. Jak ukazuje Fandovo vyznání, byl tu navíc nemalý problém morální, se kterým se musel ale vyrovnat on sám v sobě. Zatímco pro nás byla akce jen zajímavou hrou, pro něj to byla nejen hra, ale také záležitost osobní cti a morálky.
Při našem výletě na Pravdu jsme se právě o těchto věcech mezi sebou bavili. Pro Frantu bylo těžké přesvědčit nás o své pravdě, když jsme na něj byli v přesile dva. A neustále mu připomínali, že naší podporou se dostal do pozice, do které by se sám jen těžko dostal. On zase nechápal, že je to situace, která ho může pozitivně nastartovat do života. A my jsme zase nebrali jeho argument, že celá akce je vlastně podvod a nečestné jednání, vzhledem k těm, kteří pracovali zcela sami a bez pomoci dalších osob, kam patřoůa hlavně naše Marta. Ona o všem co a jak děláme, ale nikomu to nikdy neprozraila. Byla vysoko nad námi. navíc zbožňování hodná...
Z tohoto pohledu byla účast Fandy na celostátní soutěži v Žatci zcela zásadním momentem naší společné akce. Pokud by na této soutěži Franta propadl a ukázalo se, že není schopen výkonu, který ho dostal mezi nejlepší česače v republice, mohl být snadno označen jako podvodník, se všemi důsledky takového nařčení. Cítili jsme všichni tři, že neděle rozhodne definitivně o zdaru celého námi tak pečlivě vymyšleného a do puntíku realizovaného podniku. Snažili jsme se proto Fandu náležitě nabudit a vyhecovat ho tak, aby v soutěži vydal ze sebe doslova všechno, co v něm je. Ale on si toho byl sám dobře vědom a prožíval přípravu na soutěž naplno.
Před obědem jsme se vrátili z výletu na Pravdu v povznesené náladě. Z toho, co všechno jsme si dokázali mezi sebou říci, naše kamarádství přesto zůstalo neporušeno. A co všechno nás v příštích hodinách a dnech ještě čeká? Zvláště co všechno čeká našeho kamaráda Frantu...
V odpoledních hodinách ho odvezl vedoucí bridády Foglar svým osobním autem do Žatce na soutěž. A tam, jak je nám známo, Franta uspěl a v spoutěži zvítězil. Stal se tak před celou republikou (vysílala to televize a psaly to ve všech novinách) nejlepším česáčem chmelu toho roku...