Znovu jsem nahlédl do pamětí dědy Emila, kde podrobně popisuje v jejich druhé části situaci v zemi v době německé okupace. Tentokrát vybírám tu nejtěžší dobu Heydrichiády. Není to veselé čtení, ale prostě to tak tehdy bylo.
Říšský protektor von Neurath upadl u svého nadřízeného velitele Adolfa Hitlera v nemilost, když na jeho počínání dostával zprávy od největšího zrádce Čechů K.H. Franka. Prý je na Čechy málo přísný a příliš jim povoluje. A tak ho Hitler odvolal a ustanovil nového protektora, Reinharda Heydricha. V Čechách jsme o něm měli dostatečně informace a věděli, že bude vládnout krutě a nesmlouvavě, což se záhy po jeho nástupu potvrdilo. Dlouho si ale svoje běsnění neužíval. Koncem května na něj byl spáchán v Praze atentát, při kterém byl těžce zraněn a za několik hodin na následky zranění v antentátu v nemocnici na Bulovce zemřel.
Smrt Reinharda Heydricha Vůdce silně rozčílila a vydal proto rozkaz, že nebude-li atentátník do týdne vypátrán, tak se Čechům neuvěřitelným způsobem pomstí. Skutečně jsme věřili, že budeme jako národ Němci zdecimováni. Česká i německá policie rozvinuly po celé zemi vyšetřování. Všichni obyvatelé si museli okamžitě pořídit policejní průkaz, při jehož objednávání každého Čecha policie přísně prověřoval, co a jak v oněch kritických hodinách dělal, kde byl, čím se zabýval… Přitom probíhaly přísné domovní prohlídky a čeští kolaboranti se činili a vesele udávali své sousedy, přátele, se kterými si potřebovali vyřídit nějaké své účty. Byla to hrozná doba.
Němcům se zradou jednoho z atentátníků podařilo pachatele chytit. Schovávali se v kryptě pravoslavného kostela v Praze, kde byli pochytáni a postříleni.
Dnem atentátu bylo v celé zemi vyhlášeno stanné právo. Každý, kdo by schvaloval atentát měl být okamžitě zatčen, souzen a odsouzen během několika hodin k trestu smrti. V novinách byla jména popravených denně zveřejňována a bývalo jich kolem 50 až 100. Ti z místa byli vyhlašováni do ulic místním rozhlasem. To samé se dělo i Hradci. Mezi popravenými byla paní Burešová, členka městské rady a zaměstnankyně mojí školy, ušlechtilá dáma, která si tak krutý osud určitě nezasloužila. Zároveň byl popraven i její manžel, bývalý příslušník československé armády.
Atentátníky byli uprchlí Češi, vycvičení ve Velké Británii a vyslaní do naší země, aby atentát na Heydricha provedli. Dopraveni k nám byli letadly a na zem se dostali jako parašutisté. Nástupce za zavražděného protektora se stal Deluge, o něco mírnější, než byl jeho předchůdce.
Následovalo vypálení vesnice Lidice na Kladensku, údajně proto, že odtud pocházel jeden z atentátníků a že občané obce kolektivní jeho čin podporovali a chystali se mu po provedení atentátu pomoci. Takových obcí bylo v celé republice několik, například obec Ležáky nedaleko Hlinska.
Popis jedné z nekrutějších dob naší historie z pera mého dědy Emila je krutým dokumentem situace, která vyvolala ve světě vlnu solidarity.
Z pamětí dědy Emila zkopíroval Olda Suchoradský