Ještě před covidem jsem začal navštěvovat virtuální U 3.věku při Městské knihovně v HK. Přešel jsem tam s několika spolužačkami z podobného studia při Lékařské a později i Farmaceutické fakultě UK v HK. Prošel jsem tam 6ti tématy a v době covidu jsem měl studium zakončit. Omezení výuky způsobilo, že studium bylo upraveno o dalších 6 přednášek. Poslední 3 semestry jsme se věnovali dějinám odívání. A to je téma, kterému se chci dnes trochu ve svém blogu více věnovat.
Pro připomenutí tématu přikládám text k charakteristice tématu, třeba to bude někoho zajímat.
V další řadě oblíbených přednášek o historii odívání se již dostáváme na začátek 20. století. Do doby plné pohybu, pokračování průmyslové a vědeckotechnické revoluce, velkého vzepětí lidského umu, který byl však také zneužit v časech válečných. Na všechny tyto proměny samozřejmě reagují módní tvůrci. Na období končící secese navazuje doba začínající Gabriely Chanelové, Elsi Schiaparelliové, Mariana Fortunyho a dalších nových autorů, kteří se snaží budovat nový pohled na pohodlnou, funkční a zároveň estetickou podobu oděvu časů kolem 1. světové války. Pokračovat budeme lety 20. a 30. Je to období naší 1. republiky. Projdeme si tvorbu našich módních salónů a zjistíme, jak dokázaly srovnat krok s Paříží i Londýnem. Léta 40. a 50. jsou již ve znamení módního diktátu Paříže, střídají se siluety a stále se prosazuje kvalitní krejčovský um. 60. a 70. léta jsou dobou uvolněných konvencí, odrazem války ve Vietnamu, hnutí Hippies na jedné a vlivem kosmického programu na straně druhé. A byznys módou let 80. se dostaneme ke konci 20. století. Bude to cesta zajímavá a v mnohém inspirativní.
Cyklus měl 3 části a my prošli dějinami odívání od pravěku až do začátku tohoto tisíciletí. Téma to bylo typicky ženské, ale ne zase tak docela, protože tam bylo hodně řečeno o celkové historii lidstva, proběhlých válkách a dalších kulturních událostech. Fakticky to bylo velmi dobře a zajímavě zpracované. K ukončení cyklu nám chybí ještě jedna přednáška. Více si můžete shlédnout v této ukázce: https://vu3v.cz/mod/page/view.php?id=655
Ve skupině 20 účastníků studia jsme jen 3 muži. Vedle mne je to můj švagr a pak ještě jeden zcela nenápadný spolužák, který se skrývá v koutku, a ještě nikdy se nějak neprojevil. Možná se ptáte, co v takové společnosti, při poslechu takového tématu, vlastně děláme? Moje odpověď je jednoznačná. Baví nás to tam. To téma není tak nezajímavé, jak by se z pohledu mužů, mohlo zdát. Ale naše motivace není vybrané téma, ale atmosféra skupiny, která se tam už několik let schází každých 14 dní a svým složením se příliš nemění. A pak to jsou moderátorky našich setkání, knihovnice Linda a Zlata. To jsou naše dobré víly, které nás povzbuzují, sledují, pomáhají nám. To vše dohromady nás docela dost inspiruje a těší, a proto jsme tomuto zvláštnímu studiu věrní.
Následuje virtuální přednáška, kterých je v každým cyklu šest a po ní si zkusíme z jejího obsahu splnit test. Tak trochu soutěžíme se stejně zaměřenou dopolední skupinou, která studuje stejné téma. Chceme být lepší než oni a většinou se na to podaří, takže si na konci zatleskáme a jdeme domů. To vše stihneme za necelé 2 hodiny. Ještě je třeba přidat, že já tam mám ve skupině vedle svého švagra Čestmíra i svoji sestřenici Věrušku a její dcera nás do knihovny doveze o hodinu dříve. Společně posedíme v Literární kavárně a my tam pohovoříme co je v našich rodinách nového, najdeme nějaké společné téma a popijeme k tomu výborné kafíčko. Někdy se tak zapovídáte že málem prošvihneme začátek přednášky. Na konci nás pak Renata, dcerka Věrušky, svým autem zase doveze domů. Bez této pomoci bychom už možnost studovat nezvládali. Sice je tam nějaká vůle, že můžeme některou přednášku vynechat, ale to má svá rizika. A hoavně by to byla naše škoda, přišli bychom o náš skvělý koletiv, kde se už dobře známe a rozumíme si.
Doma si pak můžeme celou přednášku znova na počítači pustit, a musíme každý individuálně splnit test, který je o dost jiný než ten, co jsme si ho zkoušeli v knihovně. Ale máme na jeho splnění spoustu času, vlastně až do konce celého semestru. A navíc nekonečně mnoho pokusů. Přitom stačí splnit 50% správnosti v odpovědích. Já říkám, že by to určitě zvládla i opička. Něco jiného je závěrečný test, Je ze všech 6 přednášek. Tam už je jenom 5 pokusů a splnit ho není tak moc snadné, protože má 24 otázek. Ale i tady platí pravidlo 50%... Takže i zde je velká možnost test splnit. Sice bych už nemluvil o opičce, máme s tím naplněním dost práce i my, poctiví účastníci studia. Ale V+ruška vymyslala systém, který nám velmi pomáhá i tento dlouhý test splnit. Prozrazovat to tady nebudu, jaký je to systém, ať si to každý hledá sám. Mně se pomocí něho nestalo, že by se mi nepodařilo splnit test hned napoprvé. Mám však ctižádost, splnit ho na 10/10, což se mi podaří jen výjimečně. Ale občas se mi to taki podaří, tak jako vždycky těm ctižádostivým z nás.
Závěrem musím připsat, že téma mělo mezi námi já své kritiky. Některé z posluchaček čekaly hlubší ponor do tématiky. Třeba informace k oděvním materiálům. Jiní k vývoji strojů na textilní výrobky. Další ostřejší odlišení oděvní kultury různých národů. Prostě, každý měl nějaké představy, z nichž se mnohé naplnily, ale jiné tak docela ne. Ale to je tak vždycky. Vyhovět přeci nelze dost dobře všem.
Čeká nás tedy pona již zmíněná poslední přednáška a po ní vyhodnocení, na které se podařilo přizvat osobně i virtuálního moderátora Zemědělské univerzity v Praze, Ing. Petra TYLÍNKA. Určitě se k zakončení v tomto svém blogu ještě později vrátím.
Olda Suchoradský