Před časem jsem citoval z pamětí mého dědy Emila. Prvý díl psal v době německé okupace. V 50.letech pak napsal druhý díl, kde se vrátil k událostem během 2.světové války. Právě těm bych se dnes chtěl v návratu vzpomínek dědy Emila znova vrátit.
V úvodu 2. dílu děda píše:
Nebylo mým úmyslem psát druhý díl svých pamětí, leč dožil jsem se vyššího věku, než jsem původně počítal. Navíc mně „Ježíšek“ k Vánocům roku 1953 přinesl silnou zápisní knihu, čímž mně vlastně donutil, vrátit se ke svým životním vzpomínkám a zapsat tam příběhy pro své potomky. Vracím se tam, kde jsem 16.září 1942, kdy jsem dopsal paměti do své prvé knihy. Dalším důvodem k pokračování byla skutečnost, že tehdy, v době okupace, nebylo možné psát ryzí pravdu. Německé gestapo tehdy běžně slídilo a provádělo často přepadové domovní prohlídky a kdyby tehdy našli moje zápisy, které dnes chystám psát o tehdejší době v době okupace pravdivě, dopadlo by to se mnou, ale i s celou mojí rodinou dozajista velmi zle.
Pohnuté časy naší historie německou okupací začaly dávno před krizovým rokem 1938.Toho roku se naši sudetští Němci sjednotili do jediné politické strany, vedené Henleinem. Ten se vydraždil tím, že by měl usilovat o odtržení od České republiky a včlenit se do Německé říše. Rozumí se, že Hitler jejich snahu podpořil. Vybičoval jejich požadavky tím, že prý pod českou vládou nesnesitelně trpí a vyzýval je, aby neustupovali od svých požadavků. Sudeťáci týrali české lidi, dokonce je i vraždili. Hitler začal soustřeďovat svoji armádu kolem českých a maďarských hranic. A nám nezbylo nic jiného než vyhlásit mobilizaci. Zdálo se, že se Hitler našeho odhodlání zalekl a na chvíli se stáhl. Proto byla mobilizace záhy odvolána.
7. září 1938 však zuřivost Němců vrcholila a prezident Dr. Beneš byl nucen vyhlásit mobilizaci znovu. Anglie k nám poslala svého pozorovatele, který po návratu do Anglie vyslovil, že nároky Němců jsou zcela oprávněné a že jsou prý u nás silně utiskování. A tak se bez naší účasti v Mnichově sešli zástupci Německa, Anglie, Francie a Itálie a rozhodli se k diktátu naší vládě, aby odstoupila Říši svá území, obsazená Sudetskými Němci. Mělo se tak stát během několika málo dní a my museli příkaz naplnit, když nás naši spojenci tak zrádně opustili a my zůstali zcela sami. Prezident Beneš předvídal další vývoj, opustil naši zemi a uchýlil se do azylu do Londýna.
Mnozí naši začali ihned s Němci kolaborovat. Byla vyhlášena Druhá republika. Stát byl krutě zasažen a potřeboval mnoho energie, aby se trochu vzpamatoval ze zásahu hnědé bestie. Ke všemu se od nás odtrhli Slováci a založili si na Slovensku vlastní stát.
Benešovým nástupcem se stal dr. Hácha, slaboch, pouhá figurka. Ze stran přišli k moci lidovci, kteří vrátili do škol kříže. Hácha po svém zvolení líbal lebku sv. Václava. Lidé byli jako ochromeni, plužili se ulicemi a nemohli se zorientovat v tom dění které nám přineslo takové ponížení a novou podobu. Začaly čistky, hlavně proti levicovým intelektuálům, navrch měla pravice. Češi se mezi sebou začali hádat, navzájem se udávat, stavět se jeden proti druhému.
Časy druhé republiky byly naplněny perzekucemi českých lidí, panování Němců na obsazeném pohraničí a stále drzejší požadavky okupantů na další území republiky. Pomalu se začala formovat ilegální opozice proti nacistům, většinou složená z levicových stoupenců. Naopak pravice vesele kolaborovala s Němci a čekala na svoji příležitost. Ta přišla 14.března 1939.
V ten den byla německá vojska připravena k zásahu, jenom čekal na smluvený signál, kterým bylo vyhlášení samostatného Slovenska a jeho odtržení od republiky. K tomu opravdu došlo, když separatista Tiso svolal schůzku svých stoupenců a na ní vyhlásili odtržení Slovenska.
Hitler znovu sáhl po tom co mu nepatřilo a kdo ho znal věděl, že ve své uchvatitelské snaze nepovolí. Sám sebe považoval v Evropě za nejváženějšího, k čemuž ho navedly ústupky západních mocností, mezi něž patřila Mnichovská dohoda a odstoupení pohraničí Němcům a na Slovensku Maďarům. Podle všeho měli kolem hranic soustředěno několik milionů vojáků, několik set pancéřových divizí a několika tisíc bombarďáků a stihaček. Cílem bylo odtrhnout Slovensko, rozdělit Francii a vyděsit Anglii. „Kdo je pánem Čech, ten je pánem Evropy“. Hitler jen použil starého prohlášení kancléře Bismarka a chtěl se přes Československo dostat do Francie.
Další dny okupace opíši z dědovy kroniky zase později. Přidám jen pár svých postřehů.
Během mého života se pohled na obsazení okleštěného Československa několikrát měnil, jak se měnila sestava těch, co byli právě u mocí. Všichni se však shodli v tom, že to byla anexe nezákonná, nikým nepovolená a pro český národ velmi tragická.
Zapsal Olda Suchoradský