Když jsem měl rozhodnout, které roční období je pro mě to nejlepší, nemusel jsem se dlouho rozhodovat. Je jím jednoznačně PODZIM. Než napíši, proč tomu tak je, pomluvím ta tři zbývající.
Proč pro mne není nejhezčí JARO? Období návratu přírody, čas lásky. Jaksi mně to nějak minulo. Ba právě naopak, většina zdravotních průšvihů mně potkala právě na jaře. Tak třeba prvý infarkt jsem měl ve svých 46 letech. Ve vzpomínkách o něm píši:
Stalo se mi to v březnu 1991, o tehdejších Jarních prázdninách. To už jsme měli svoji mladší dcerku a žili poměrně náročný život. V té době jsem jezdil denně učit do školy v Křinci, ale zároveň jsem dálkově studoval na Pedagogické fakultě v Praze speciální pedagogiku. Tam nám přednášela řada doktorů a jeden z nich nám popsal, jak začíná a rozvíjí se infarkt. A hlavně, co v takové kritické chvíli by měl člověk dělat, aby ho přežil.
Bylo to na jaře, v březnu, o Jarních prázdninách. To jsem se vydal s mladší dcerkou na Matějskou pouť do Prahy. Malá chtěla na houpačkou, tak jsem ji to samozřejmě umožnil. Byla to taková ta lodičková, hodně těžká. Chtěla na mně, aby jí trochu víc houpal, protože houpačka byla opravdu hodně těžká a ona ještě neměla sílu ji více rozhoupat. Tak jsem vlezl mezi houpačky a trochu ji s tím pomohl. Nedával jsem však pozor a houpačka mně v jednu chvíli silně praštila do hlavy. Hned jsem houpání zastavil. Točila se mně hlava a cítil jsem se dost špatně. Ale musel jsem dcerku dovést na nádraží a vrátit se s ní vlakem domů.
Druhý den ráno jsem měl naplánovanou cestu do Nymburka, ale nějak jsem nemohl dospat. Vstal jsem už ve 4 hodiny ráno a šel do sklepa přiložit uhlí do kotle. Jak jsem zvedl kbelík s uhlím, zatočila se mně hlava a ucítil jsem bolest na prsou. Hned jsem si vzpomněl na varování pana profesora z Prahy a věděl jsem, že infarkt je tu. A že mi jde o život, doslova o minuty. Doplížil jsem se po 10 schodech ze sklepa nahoru a probudil svoji manželku. Vyzval jsem ji, aby šla vzbudit souseda, aby mne rychle svým autem dovezl do Jičína do nemocnice. Byl u nás v několika minutách a já za necelých 20 minut od prvých příznaků už byl v jičínské nemocnici na pohotovosti.
Náhodu tam tehdy složil skvělý docent Krátký, který hned věděl, která bije. Slyšel jsem, jak říká, že jsem ještě mladý a že pro mne musejí udělat všechno. A to se také stalo. Dostal jsem kapačky, různé léky a bolest postupně opadla. Poranění hlavy od houpačky se mně pak pomalu přesunovalo celým dělem až do nohou a odeznělo. Krevní sraženina z něj způsobila ucpání cév s přítokem krve do srdce. V nemocnici jsem si pobyl 3 neděle, a pak byl ještě 2 měsíce doma, na rehabilitaci. Z toho je vidět, jaké náhody někdy rozhodují o životě či smrti člověka. I v dalších letech jsem e jara bál a objevovaly se u některé srdeční problémy, nikoliv z lásky, ale z mého nemocného srdce.
Pokud jde o LÉTO, tak na něm mi vadila velká vedra, suchý vzduch, četné bouřky se záplavami. Nějak jsem přežíval, ale protože nejsem vodomil, tak jsem v této roční době většinou dost trpěli a netrpělivě čekal na konec léta a začátek PODZIMU. Ano, podzim pro mě byl ten vytoužený měsíc. Nejen proto, že mám v polovině října svoje narozeniny, ale v tento měsíc je má většina rodiny. 11. října je měl můj tatínek, 30.října sestřenka Věruška a měl je v tom měsíci i strýček Emil.
Na podzim se mi staly i další příjemné zážitky. Zamiloval jsem se do své prvé lásky Marty, později i do své současné manželky a mojí prvé opravdové milenky Jarušky. Stalo se tak vždy se zahájením nového školního roku, obě lásky byly významně spojené se školou U té prvé se Střední všeobecně vzdělávací školy Josefa Kajetána Tyla v Hradci Králové, u té druhé s Pedagogickou fakultou v Hradci Králové na náměstí tehdy Leninově, dnes náměstí Svobody. Podzim je v Hradci velmi barevný listím svých parků a stromořadí. Den se sice krátí, ale stále je ještě teplo a velmi příjemně A ranní mrazíky nijak nevadí. Miluji „babí léta, s odlétajícími ptáky do teplých krajin, což jsem sledoval hlavně při životě v Mlýnci, kdy všechny dráty v obci byly obaleny houfujícími se vlaštovkami, a hlavně velmi zajímavým výlovem velkého a krásného rybníka Zrcadlo. Na konci podzimu nás čekali Vánoce, v naší rodině skutečné svátky, éru a rodiny, s mnoha dárky a velmi pestrým programem.
Abych dokončil všechna roční období, zbývá mi vyhodnotit ještě ZIMU. Měl jsem rád v ní napadaný čerstvý bílý sníh, který ale takový zůstal jen pár hodin, než zešedl prachem a často i blátem. Vůbec sníh je od roku v naši zeměpisných šířkách velkou vzácností. Běžné jsou břečky, směsi rozbředlého sněhu s vodou z deště, které lemují silnice a ztěžují chůzi po chodníku. Co nenávidím, to je náledí, neposypané cesty, které u mě přivodily mnoho pádů, naštěstí s minimálními zdravotními následky. Já dnes při náledí a přízemním mrazu raději celý den ven vůbec nevycházím. V Mlýnci to pro nás znamenalo každodenní ranní vyklízení sněhu shrabovali, které jsem si vyrobil ze dřeva a posypání popelem z uhlí od kotle. Tož zima také raději ne.
Na čtvero ročních období vzpomínal Olda Suchoradský