Slovo CENZURA je nám Čechům z minulosti docela dobře známo. Užili jsme si jí za minulého režimu nejen v tisku, ale i při rušením vysílání cizího rozhlasu, kontrolou došlých dopisů a balíčků ze západní ciziny apod.
Wikipedie o cenzuře píše:
Cenzura je kontrola a omezování sdělování informací hromadnými sdělovacími prostředky, obvykle tiskem či dalšími veřejnými médii, ale i veřejnými proslovy, dopisy a podobně. Může být prováděna státem nebo jinými subjekty. Slouží pro udržení státního zřízení a integrity státu, a proto střeží uchování státní ideologie, státního či vojenského tajemství. Je využívána k prosazování společenských, stranických či jiných skupinových zájmů.
Cenzura se obvykle týká veřejně sdělovaných názorů, ale v dobách nesvobody je kontrolováno i soukromé sdělování názorů. Součástí cenzury bývá i kriminalizace toho, kdo se cenzuru snaží obejít. Cenzura je součástí praktik mocenských struktur prakticky celou lidskou historii. S cenzurou úzce souvisí různé indexy zakázané literatury.
Slovo cenzura pochází z latinského censor, což byl úředník, který měl za úkol sčítání obyvatel a dohlížení na morálku.
Nějak jsem nečekal, že se s touto dávnou praktikou budu znovu potkávat i po změně režimu v roce 1989. Skutečně jsem to nečekal, protože cenzura je zcela jasně nedemokratická praktika. Uznávám, že je těžké čelit dezinformacím, ale ten, kdo cenzuruje, by ten výběr toho správného názoru měl nechat na uživateli. Ať se on sám učí, co je a co není pravda. Hrát si na všemocného a jedině chytrého je naivní a určitě to uráží každého, komu to jen trochu myslí. Přeci každý normální člověk má na vše svůj rozum. A i kdyby se třeba i mýlil, je to jeho problém. Tak proč se mu do toho nějaká úřední osoba vůbec plete. Kdo jí tím pověřil a proč to dělá bezu dovolení toho, na koho působí.
Vedle blogu Poškolníčka spravuji facebookové zprávy rodiny i Klubu Senioři z HK. Tady jsem takřka denně vyzýván názory cenzory, ať toho nechám, že mně jinak v provozování těch míst omezí, či dokonce zablokují. A také to už několikrát udělali. Teď už alespoň napíší, na jak dlouho, ale zpočátku to nedělali a já si proto otevíral nové verze těchto míst, čímž jsem po vrácení přístupu zcela zmotal komunikaci se mnou nejen návštěvníkům, ale i sám sobě.
Takže dnes mám několik verzí na těchto místech, ale hlavně plno nových hesel k přístupu do těchto míst. Pochopil jsem, že to je záměr cenzorů, uvést moje sdílená díla v totální zmatek, abych je co nejdříve smazal a přestal do nich stahovat a psát. Je to docela rafinovaný způsob, jak autora odradit od správy svého místa. Mně tím ale neodradí. Daří se mi staré i nové verze spojovat a klidně pokračuji ve své činnosti pokračuji dál. Sice jsem ztratil dost návěštěníků, ale na druhou stranu jsem zase získal docela nové…
Připadá mi to, že současná vládní garnitura, ve snaze, aby zmanipulovala většinu občanů, ztrácí soudnost a uchyluje se k zoufalým činům. Ono totiž v době internetu, není vlastně možné zabránit tomu, aby se informace, ty správné (relativně) i ty lživé (absolutně) nemohly šířit volně dál. Denně dostávám několik desítek e-malů od přátel i neznámých autorů s poznámkou: „…přečti si to, než to smažou…“ Nebo: „… pošli to dál, ať se lidi dozví pravdu.“ To samé se mi děje ve skupině seniorů, ale i naší rodiny, které spravuji na Facebooku. I když sám takové zprávy netvořím, pouze že zprostředkovaně posílám dál či veřejně vystavuji, jsem označován jako autor a škodlivý živel, kterého je třeba hlídat a neustále nějak omezovat. Jsme z toho nejen překvapen, ale hlavně zhnusen. Jak to, že si toto dovoluje dělat někdo za mne, jako bych nebyl dost soudný, abych si to rozhodl sám. Já tam vystavuji a šířím zprávy nejen proti současné pětikoalici, ale v její prospěch.
Snažím se o vyváženost informací, ale to mně nikdo neuzná a ani neocení. Oni sledují jen to, co dávám závadného a nežádoucího. Jsem už hodně starý na to, abych se něčeho bál. Nebál jsem se ani v minulém režimu, kde jsem sice nebyl žádný disident, ale svůj pohled na dění a určitou soudnost jsem si plně zachovával a nijak jsem se tím netajil. A kupodivu nikdo mně takto podobně nevyhrožoval a nechali mne pracovat, jak jsem uznal za vhodné. Sice jsem měl pocit, že mně tak docela nevěří, ale rozhodně jsem si nepřipadal jako nějaký škůdce, kterým se cítím dnes, údajně v demokratickém režimu.
Tohle nemůže dopadnout dobře. Ne se mnou, ale s tímto režimem. Jako by se naši lodivodi neuměli poučit při pohledu na to, co se dnes děje ve světě. Žádná omezení, řízená náprava a manipulace demokracii nejen neposilují, ale velmi jí škodí. Divím se, že na tou současní ideologové ještě nepřišli.
Zafilozofoval si aktuálně Olda Suchoradský