Co to znamená, když náhle a bez zjevné příčiny vypadne v domácnosti elektrická energie, jsme se mohli přesvědčit v noci ze soboty na neděli, kdy takovému „blackoutu“ v Hradci došlo. Viděl jsem, jak zhasla okna v hotelu Černigov, a rozsvítila se nouzová světla na jeho chodbách. To samé se stalo i v našem domě v Kollárovce. Každý výpadek proudu nastartuje takovou reakci. Nejdříve zhasla lampička na manželčině nočním stolku. Právě si při ní četla. Kontrolovala, jestli v lampičce náhodou nepraskla žárovka. Ale nesvítilo ani velké světlo v ložnici. To stále ještě mohla být pouhá chyba v našem bytě. Třeba spadly pojistky při zapnutí mrazničky. Na chodbě však také svítila nouzová světla. Bylo jasné, že chyba je mimo náš dům. Někde na cestě elektřiny z Opatovické elektrárny do Hradce. Bylo třeba obrnit se trpělivostí a čekat. A skutečně, asi za hodinu se světla rozsvítila. Nejen v Černigovu, ale i v našem bytovém době. Blackout tím docela rychle skončil a většina lidí ho ani nezaznamenala.
Jak se to dělo s vypínáním elektrického proudu za mého dětství v Hradci si už nepamatuji. Zato si dobře pamatuji, jak tomu bylo při našich prázdninových pobytech ve vesničce Mlýnci u Kopidlna. Ona byla směrem k nám až ta poslední ve Východočeském kraji. Jen kousek za vsí byl již kraj Středočeský. Proud z rozvodny ve Starém Místě byl víc než 20 km vzdálený a venkovní drátové vedení muselo překonávat cestu přes pole i lesy. A zvláště v létě, při větru a bouřce, docházelo často ke zkratům a poškození drátů. Dalo by se říci, že tomu bylo v každém létě několikrát. Oprava trvala většinou několik hodin. Někdy i několik dní. Elektrikáři museli najít místo poškození, provést opravu a změnu drátů v úseku vyzkoušet. Pak se teprve přívod elektřiny do obce znovu obnovil.
Vesnička byla daleko a proud se cestou z větší části spotřeboval. Tak jak přibývali v obci chalupáři a jak si pořizovali na chlupu další a další elektrické pomocníky, tím více síť zatěžovali a jeden starý transformátor přestal nárokům obyvatel stačil. Roky jsme pak řešili navýšení kapacity přiváděného proudu, ale naráželi jsme na omezené možnosti vedení dráty. To se podařilo až v 80. letech, zřízením dalšího transformátoru na kraji obce. Tím se stav trochu zlepšil. Největší zlom nastal na konci 80.let, kdy byla provedena kabelizace a veškeré venkovní vedení bylo uloženo do země a rozvod byl kabelován. Opadly problémy s rušením přívodu v lese, kde často na dráty padaly větve a trhaly je. V současné době je problém s elektřinou v obci vyřešen.
Vraťme se k mým dětským vzpomínkám, kdy to bylo všechno ještě jinak. O letních prázdninách se u Čížků (příjmení babičky a dědy) doma většinou vůbec nesvítilo. Vidět bylo až skoro do 22 hodin, takže se denně držela „černá hodinka“, zcela bez elektrického světla. Pokud se už muselo svítit a kvůli bouřce elektřina vypadla, tak k tomu měli prarodiče připravenu petrolejku, s čerstvým knotem a nádržkou plnou petroleje. Ještě dnes cítím, jak lampa po zapálení knotu „smrděla“ a čoudila. Nebylo to nic zdravého. Ale světlo od ní bylo dostatečné k běžným činnostem ve tmě. Když nešel proud ani druhý den, tak to ani moc nevadilo. Babička neměla v kuchyni žádný vařič, a když chtěla péci, tak roztopila velký sporák. A běžná voda se ohřívala na malých kamínkách na dřevo, které hřály během několika minut, jako čert. Takže oni vlastně tehdy ani elektřinu nepotřebovali. Rádio pouštěli tak jednou za týdne, někdy ani to ne.
Vracím se ke včerejšímu výpadku elektřiny v Hradci. Kdyby si manželka právě v tu dobu nečetla a nezhasla jí lampička u postele, asi bychom o výpadku vůbec nevěděli. Za dobu, co tady u nádraží za Černigovem žijeme, nám proud vypadl jen asi 5x. Většinou byla na vině porucha v naší domácnosti. Třeba když nám praskla žárovka, která právě svítila a zavinila zkrat. Jindy to byla porucha v domě. Jen asi 2x byla porucha delší a mimo město. Stalo se tak i tentokrát, když jsem si ráno našel na internetu, že v noci vypadl elektrický proud na většině našeho kraje. I v Liberci a Pardubicích. Na vině byla zatím nezjištěná porucha v rozvodně v Jaroměři. Obnovit dodávku se podařilo nejrychleji právě ve městě Hradec. Nejdéle se chyba napravovala v místě našeho bývalého bydliště, v okrese Jičín
Uvědomil jsem si tak naplno, jak jsme na elektrickém proudu závislí. Ale nejen na něm, ale na mnohých zařízeních, jejichž chod elektrický proud potřebuje. Myslím tím nejen světlo, ale i topení a vaření. A samozřejmě i chlazení a mražení. V zimě to není tak akutní, jako v létě. Tam k tomu přibude ještě ventilace, klimatizace. A co mimo domácnost? Pokladny, které jsou v obchodech závislé na proudu. Na nich pokladní musí sečíst výši nákladů za nákup a vydat účtenku zákazníkům. A co doprava, v Hradci tak závislá na elektřině v trolejbusech. Anebo nemocnice, které musí být chráněny vlastními agregáty na výrobu proudu, v případě výpadku zvenčí. Je tam plno přístrojů, na které jsou napojeni nemocní, které udržují jejich život. Bez proudu nepoteče v městě voda. Viděli jsme bezprostředně, jaké problémy nastanou v hotelu bez proudu. Nejezdí výtahy, které z postižených lidí, jako my my dva s manželkou, dělají vězně ve vlastním bytě. Bez proudu se neobejdou ani školy. Kuchařky neuvaří dětem oběd, nebuduje školní zvonění (to je to nejmenší omezení), ale přestanou fungovat záchody, když se do nich pro nedopraví přes čerpadlo vodu. Mám ještě dál pokračovat?
Dnes se hodně píše o elektronické diverzi a teroristickém útoku přes mobilní sítě a počítačovou techniku. Já si myslím, že nejméně stejně nebezpečné je ohrozit velké lidské aglomerace zasažením elektrické sítě a způsobit její redukci, nebo celé vyřazení. Život se během několika minut v docela zastaví. Však si svůj BLEKOUT (česky černá tma), zažily už i ty největší metropole a neobešlo se to bez následků. Nejen psychických, vizuálních, ale i materiálních. Černá tma umožnila zlodějům beztrestně krást, rabovat obchody, dokonce i páchat zločiny, pod rouškou tmy.
Doufám, že něco takového Hradci zatím nehrozí. Ale je třeba s takovou eventualitou dopředu počítat. K řešení už nebude stačit babiččina petrolejka, ale mnohem promyšlenější a náročnější obrana. Neměli bychom na to nijak zapomínat a být připraveni, jak této eventualitě čelit.
Olda Suchoradský