Minule bilance počasí, dnes bilancování tohoto blogu. Tak nějak se to se začátkem nového roku sluší. Celkem za rok zveřejněno 170 příspěvků, což je průměr 14 za jeden měsíc.
Pokračuji malým vhledem do minulosti. Blog jsem založil na konci října roku 2014. Prvý příspěvek jsem vyvěsil poslední den toho měsíce. Zabýval jsem se v něm aktuálně tématem: Dušičky – památky zemřelých. Docela zvláštní téma na úvod. Jsme však senioři a to zase není v blogu tak vzdálené téma. Brzy nato tento prvý článek otiskl i v Hradecký deník. Další článek nesl název: KNIHOVNICE DANA MICHLOVÁ. I on měl rovněž papírovou podobu. Vyšel u příležitosti životního jubilea známé pracovnice Jičínské knihovny V. Čtvrtka, tentokrát v Jičínském deníku. Do konce roku 2014, tedy za 2 měsíce, jsem v blogu vystavil ještě dalších 48 (!) textů. Rozjezd blogu byl opravdu velkolepý. Příspěvky jsem zařazoval s periodou 2 až 3 dnů. I v dalších letech jsem se snažil, aby každý týden bylo na stránkách blogu něco nového. V roce 2015 to bylo celkem 173 textů, což byl průměr 15 za jeden měsíc. Za rok 2016 je to dalších 216 příspěvků, v roce 2017 celkem 122 příspěvků a loni, v roce 2018, jich bylo celkem 179. S těmi 170 loňskými je to už celkem k dnešnímu dni 953 v blogu zveřejněných textů.
Že se blížíme tisícovce, tak to mne fakt překvapilo. Často odpovídám na otázku, kde beru náměty k dalšímu psaní. Musím přiznat, že nejsou všechny jenom nové. Některé se časem opakují, i když třeba s trochu jiným obsahem, s aktualizovanou náplní. Tak jak to v blogu má být, v podstatě reaguji na současné události. Je to o tom, že píši, s čím se během času potkám, co právě řeším a s čím se na mně obracejí moji přátelé. Dost využívám svých vzpomínek, zvláště ze svého dětství a mládí. Mám na to k dispozici nejen svoji paměť, ale i výpisy z deníků, které jsem si kdysi psal a z diáře, které píši dodnes. Část příspěvků mně čtenáři blogu posílají sami. Je jich skutečně zveřejněno minimum. Hodně námětů, ale i celých textů získávám z internetu. Z e-mailů, které mně jako reakce na texty docela často chodí. Něco si najdu docela sám na facebooku. To je nevyčerpatelná studnice podnětů a zajímavých myšlenek.
Snažím se v textech vyhýbat námětům politickým, nebo příliš osobním. Politika je nebezpečná v tom, že může vést ke ztrátě zájmu čtenářů, pokud názory zveřejněné nekorespondují s názorem čtenáře. Občas se však nějakému otevřenému vyjádření svého názoru nemohu vyhnout. Protože je základem úvahy, kterou dál v textu rozvíjím. Pokud jde o náměty, nemám problém stále hledat a nalézat nové. Mám dokonce pocit, že jich je v mé hlavě neustálý přetlak a že si stále, i po tolika příspěvcích a letech psaní, mohu z řady nabídek témata vybírat. To ale neznamená, že bych si od čtenářů nechtěl nechat poradit téma, které jim zatím v blogu chybí.
Nápady a jejich zpracování jsou různé. Někdy je to bleskový podnět, z něhož vznikne ve velmi krátké době text ke zveřejnění. Jindy se vše rodí pomalu, v řádu několika dnů, někdy i týdnů. Na takovém příspěvku pracuji postupně, sháním podklady a názory a teprve když jsem si jist, že jich mám dostatek, přistupuji k jeho sepsání. Speciální formou jsou seriály příspěvků. Bylo jich i v uplynulém roce několik. Třeba vzpomínkové seriály na období školní docházky, nebo letní seriály o prázdninových pobytech a cestách. Zajímavé čtení přinesly reportáže z blogu studentky Univerzity v HK Andrejky Željazkov, é z pobytu na Novém Zélandu a v Austrálii.
Snažil jsem se a stále se snažím získat ke spolupráci další spolupracovníky. Dokonce se snažím vychovat si i své nástupce. V tom jsem zatím jen málo úspěšný. Zpočátku mně pomáhala svými literárními příspěvky paní Jiřina Valachovičová, později a dodnes spolupracuji s píšícím zubařem Dr. Václavem Francem z Nové Paky. Velmi aktivním spolupracovníkem a podporovatelem je můj švagr PhDr. Čestmír Brandejs. Ten se osvědčil v komentářích za jednotlivými texty, kdy velmi trefně rozvíjel myšlenky v příspěvku obsažené. Takových genezí napsal desítky. V současné době jsem komentování příspěvků musel zrušit, protože se na tato místa dostávali nezvaní „hosté“ i z jiných zemí a snažili se tyto stránky zneužít pro svoji propagandu.
Texty se snažím oživovat fotografiemi a obrázky. Považuji je za stejně důležité, jako napsané texty. A tak se v blogu objevují moje staré fotografie, rodinné upomínky, pohlednice, ale i mnoho aktuálních snímků z internetu. Velmi oblíbené jsou stránky vtipů, a to jak psaných, tak i kreslených.
Nakonec ještě něco ke statistikám. Byl jsem opakovaně vyzýván a mne samotného zajímají statistiky četnosti návštěv blogu i jeho příspěvků. Nemyslím si, že získaná čísla jsou směrodatná. Ale určitý orientační smysl dávají.
Pohled na statistiky webu z pohledu provozovatele WEBNODE.cz za posledních 30 dnů.
Vyzkoušel jsem několik možností takového sledování. V současné době sleduji pravidelně přístupy přes web organizace, a pak úvodní stránku s výběrem příspěvků na blogu. Svoji metodu má i provozovatel webu, společnost Webnode. Výsledky se silně rozcházejí, takže mne zajímá spíše trend – vývoj. Ze záznamů vím, že se nejvíce můj blog čte uprostřed týdne, ve středu a ve čtvrtek. Naopak víkend bývá paradoxně slabší. Během dne je největší čtenost v podvečer, kolem 16-17 hodiny. Naopak nejméně po 2. hodině ranní. Z měsíců mám vypozorován zájem před Vánocemi a na jaře před Velikonocemi. Slabší čtenost je během léta.
Moje bilanční úvaha končí konstatováním, že všechno, co jsem napsal, jsem psal upřímně a pravdivě.
Olda Suchoradský