Píseň Voskovce a Wericha PRAŽSKÁ JAVA dále v textu pokračuje: … JENŽE JDE O VOKO, VOKOLO BAROKA, TOULAT SE BEZ FLOKA. Písnička je poměrně dlouhá a já k ní ještě v tomto textu na konci znovu vrátím. Mám docela jiný záměr. Chci psát o dalším semestru Univerzity 3.věku při Městské knihovně v HK, který jsem před Vánoci absolvoval. Je to univerzita virtuální, organizuje ji Zemědělská univerzita v Praze na dálku, prostřednictvím internetu. Absolvoval jsem tam už 5 různých kurzů a tím posledním byla Barokní architektura u nás.
Ale nejdříve k organizaci Univerzity. Scházíme se 1x za 14 dní v poměrně malém kolektivu (20 účastníků) v studijní místnosti přímo v půjčovně knihovny. Máme dvě patronky, vedoucí půjčovny Ladu Krejčí, která zajišťuje technické záležitosti a pí. Zlata Houškovová, zkušená knihovnice, která pracovala v oboru celý život. Nyní je již už v důchodu, přesto je v knihovnictví stále aktivní, třeba právě při vedení Univerzity. Zdravotně na to m není zrovna nejlépe, přesto se naplno snaží zajisti chod naší skupiny a organizuje pro ni i další aktivity, jako jsou výlety na zmiňovaná místa v přednáškách. Aktuálně pro nás chystá návštěvu Národního divadla v Praze, s prohlídkou budovy. Obě knihovnice jsou dobře sehranou dvojicí, která se s námi schází z vlastního přesvědčení a zájmu a je jednou z důvodu naší účasti ve studijní skupině. Skvěle se o nás obě starají a přispívají k příjemné atmosféře studia.
A teď k BAROKU. Témat nabízí Zemědělská univerzita v Praze několik desítek a posluchači se vždy musí mezi sebou domluvit, které bude to další. Tentokrát padla volba na architekturu z období baroka, a to v našich zemích. Já osobně jsem pro toto téma moc „nehořel“, protože je dost vzdálené mým zájmům. Ale nedalo se nic dělat, většina rozhodla. Když jsem přišel loni v září na prvou přednášku, moje obavy se naplnily. Přednáška byla plná letopočtů, jmen kostelů, a osobností-architektů tohoto obdob. Pořádně nám to zamotalo hlavu. Kupodivu zkušební test jsme dali za 10. Doma jsem se s řešením trochu potrápil, ale dal jsem to taky.
Tak to pokračovalo dál, i v dalších 5 přednáškách. Postupně jsme si zvykli, a i já přestal litovat, že jsem spadl do tématu, které se mně zdálo být tak vzdálené mým schopnostem a zájmu. Píši o tom i v komentáři, který jsem zveřejnil v diskusní části serveru Zemědělské univerzity Praha. V plném znění ho tu zveřejňuji:
Re: Barokní architektura v Čechách
autor Oldřich Suchoradský - čtvrtek, 2. leden 2020, 21.00
V předchozí debatě k tématu Barokní architektura v Čechách bylo vše podstatné řečeno, takže již 3 roky se tu nevyskytuje žádný nový názor. Možná že diskuse odradila další posluchače od výběru tohoto zajímavého tématu. U nás se tak nestalo, takže jsme celý cyklus absolvovali. Nejsem v účasti na virtuální U 3.věku žádný nováček. Naopak, absolvoval jsem již 5 témat a myslel si, že jsem docela šikovný. Při poslechu prvé přednášky jsem ale pochopil, že jsem jenom stále jenom začátečník. Děsil jsem se závěrečného testu. Je fakt, že za pomoci vytištěného textu jsem ho zvládl. A v dalších přednáškách jsem text už tolik nepotřeboval. I když letopočty jsem hodinách dějepisu, jako rozený matematik miloval, tady mně z nich chvílemi šla hlava kolem. Stejně tak z mnoha jmen a památek pojmenovaných po všech svatých... Musím se však pana doc. Pavlíka v tomto smyslu zastat. Jeho výklad se mně zdál příjemný a zajímavý. Uvědomil jsem si, že jsem na většině uváděných památek za svůj život osobně byl a mrzí mne, že jsem se tam nedozvěděl tolik, kolik jsem získal až teď, z přednášek pana lektora. S překvapením jsem slyšel o mnoha místech, které jsou jen málo od mého dnešního bydliště a o jejichž architektonickém významu jsem neměl ani ponětí. Že jsem si doplnil v tomto směru vzdělání, za to lektorovi moc děkuji.
Přesto si dovolím kritiku testů, ke kterým ostatně směřují připomínky většiny mých diskutujících předchůdců. Sám jsem se testy a jejich tvorbou po celý život zabýval. Tvořil jsem je pro mladé včelaře (moje záliba, vedl jsem kroužky dětí), ve škole z fyziky (to je moje odbornost). Nepotěšilo mne, že v otázkách bylo tolik faktografických údajů, na letopočty, jména a názvy. Zkusil jsem si sám z 2.přednášky test sestavit, podle pravidel, které jsem několik desítek let používal. A pochopil jsem, v čem je problém. Vytvořit test na téma Barokní architektura dost dobře ani jinak, než jsou tvořeny za přednáškami pana doc. Pavlíka, nejde. Problém je v odpovědích. Jejich počtu (5 je příliš mnoho) a pak některé z odpovědí na letopočty se v nabídce překrývají a je proto možné považovat za správné i více odpovědí. Test vyznívá celkově velmi suše a málo zajímavě. Pokusil jsem se vytvořit svůj a přiznávám, že historie (architektura) není fyzika. Má-li někdo o ten můj test zájem, může si o něj napsat na e-mail: suchoradsky@centrum.cz. Rád mu ho i s řešením pošlu. Ať sám posoudí, zda to jde sestavit i jinak. V naší skupině byl o něj zájem, ale shodli jsme se, že vytvořit ideální test, který by respektoval technické možnosti provozovatelů Univerzity, je nemožné.
Olda Suchoradský, 74 let
Popsal jsem tam i kritiku kontrolních testů. Zkuste si pro zajímavost test, který jsem si pokusil sestavit z přednášky sám, ZDE. Má-li někdo zájem o jeho řešení, může si o ně napsat na v článku zveřejněný e-mail.
Udělal jsem nakonec i ten velký test, o 24 otázkách. Ale přiznám, že jsem přípravě a řešení věnoval jeden sváteční vánoční den. K Baroku jsem získal vřelý vztah. Z přenášek se dozvěděl o kostele Nanebevzetí panny Marie na Velkém náměstí v Hradci Králové, postaveném, v létech 1654–1666 architektem Karlo LURAGEM. Nebo kaple Zjevení Páně ve Smiřicích, kterou údajně projektoval KRYŠTOF DIENTZENHOFER a byla postavena v letech 199–1711. Stejného autora měl i klášterní kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nové Pace, vysvěcený roku 1724. A ještě zámeček Humprecht u Sobotky vyprojektovaný KARLEM LURÁGO a postaven za dva roky, v letech 1666–1668. Znal jsem tato místa skvostné barokní architektury skoro celoživotně a mnohokrát je během svých cest a výletů navštívil. Ale až po přednáškách na U 3.věku si plně uvědomil, jaké jsou to vzácné a výjimečné památky.
V závěru své úvahy se vracím k písničce Voskovce a Werich, s hudbou Jaroslava Ježka, kde se zmiňuje Pražské Baroko, o kterém jsme v přednáškách tolik zajímavého podrobně slyšeli.
Je čas dát čtenářům blogu k poslechu písničku Pražská Java: https://www.youtube.com/watch?v=zILsI5TagEw
Pro podrobnější seznámení a snad i pobavení je tady celý text:
Pražská Java
Interpret/autor: Ježek, Voskovec, Werich
Státní statistik dokáže že ve Velké Praze vždycky,
býval bohudík u všeho lidu smysl estetický,
důkazem je nejenom pražský barok leč i Aventinum,
má-li někdo přeestetický nárok máme tu Ernestinum nebo Umprum.
Zručný statistik rozdělí vkus lidu kategoricky,
v druhů několik kterým se v Praze něco líbí vždycky.
Důstojná je první kategorie ta ze Zlaté Prahy žije a tyje,
u Fleků zpívá a slzy jí kanou při tom do piva.
Po starých zámeckých schodech si vylezu,
a ve vůni bezu na Malou Stranu slezu,
pak jak pan Johanes za Koňskou bránu půjdu,
jinde, než v tom starém domě na Malé Straně bydlet nebudu.
Kouzlo střech prejzových modernou mi nekažte
autobusy zaražte, novostavby zakažte.
Kamenná pohádka by v sněhový háv se halila,
mějte snahu zachovejte starý ráz naší Prahy,
s úctou Klub za Starou Prahu.
V úvodu jsem děl co v Praze zjištěno je statisticky,
teď bych říci chtěl jaký je druhy názor estetický.
Názor ten je tangentou urbanismu v intencích purismu,
a derivátem je konstruktivismu s principielní bází bauhausismu.
Má – žert na stranu - i další názor svoje raison d'étre,
názor Pražanů co nemaj na zimník ani na svetr.
Názor této třetí kategorie víno čisté o Praze si nalije,
z periferie, když si o Praze zpívává árie:
Jéžiškovy brejle ta Praha je velkej štad,
mergle mít a nemít hlad fórovej bych nebyl tak.
Vono to baroko, není špatný pro voko
jenže je vo voko, vokolo baroka flinkat se bez floka.
Ještě že tady je komfort periferie,
z vagónů kolonie v tý se to prima žije.
Kéž by v sněhový háv,
přivoděla se nám stověžatá matička.
Aspoň z vodklízení sněhu koukalo by makání a prácička
Není to krása, taková textová exhibice? Má so říci až do dneška. Projevuje se tu genialita autorů. Písničku jsme měli doma na vinylové gramofonové desce a často si ji s tatínkem pouštěli. Miloval jsem ty texty i Ježkovu hudbu. Musím se k tomu tématu ještě někdy v blogu vrátit. I poroto mně návštěva přednášek o baroku inspirovala.
Olda Suchoradský