Pokračuji v návratech do roku 2015, tentokrát reakcí Čestmíra na můj text o Aleji roku, kam jsem rovněž poslal svoji nominaci na jednu z těch co jsem poznal v našem Hradci. Sice jsem v hlasování neuspěl, ale dodnes mně z Arniky (pořadatele soutěže) chodí hlášení a žádosti o další nominaci. Já bych ze svých vycházek mohl navrhnout dnes už jenom nějakou alej aut …
Brandejs 29.11.2015
Alej roku, strom roku a podobné soutěže mají smysl na rozdíl od řady jiných nesmyslných soutěží, protože vede k všímavosti a k úctě k přírodě, jíž jsme součástí. Takže děkujeme Oldovi Suchoradskému, že právě tak všímavým člověkem je a že nenápadnou cestu vroubenou stromy od nemocnice do Třebše přihlásil. Podobné poděkování si zaslouží ti, co přihlásili alej kolem řeky Orlice i všichni ostatní.
Není vůbec podstatné, z kterého regionu alej je. Důležité je, že jsme všímaví a snažíme se mít svoji vlast, ale i celou naši planetu krásnou. Jde též o citový postoj , a čím jsme starší, tak obvykle býváme všímavější.
Hradec Králové měl a má vynikající architekty budov, ale i vynikající zahradní architekty, kteří dokáží promyslet propojení mezi paneláky a krásnými stromy, které vroubí spojovací cesty. Např. Moravské Předměstí s desetitisíci obyvateli, postavené v 70. a 80. letech, by bylo daleko tuctovější, kdyby v blízkosti nebyl lesopark. Kdyby kolem cest nebyly vysazeny stromy, které vždy v květnu nádherně rozkvetou a kdyby mezi domy nebyly ošetřované zelené plochy. Je možné, že tvůrci této zeleně jsou již dávno v důchodu, ale zanechali za sebou vynikající dílo, které těší každý den většinu kolemjdoucích.
O to více zabolí občas vandaly poničený strom. I vztahu k přírodě se musí vychovávat. Učitelé pro to dělají maximum, někteří rodiče též, ale jen někteří. Nejlépe vychovává práce a rodinný příklad. Naše starší generace v dětském věku vysazovala organizovaně s lesníky a učiteli stromy v okolí obcí, jezdila na stromkové brigády do našich hor. Dnes na vzrostlých stromech vidíme, jak ty stromy zestárly a s nimi i my. Ty stromy tu však po nás zůstanou. Podobné to je i v zahrádkách. U každé školy byla dříve zahrádka se záhony, o které jsme se starali a pěstovali její žáci zeleninu pro školní jídelnu. Dnes vedoucí jídelen koupí krásnou zeleninu v obchodě, ale to je pro výchovu mladých opravdu jen málo...
Páni učitelé, rodiče a prarodiče nás případně učívali ošetřovat stromy. Učívali zájemce pěstovat včely, jako to dlouhá léta dělal mimo dalších aktivit i Olda Suchoradský.
Na závěr: čest a sláva každému, kdo má doma krásnou zahrádku. Ale ještě větší čest těm, co se starají o krásu kolem nás na veřejných místech a vychovávají k tomu své okolí a známé. A nejvíce vděku patří těm, co přispívají ke krásným vztahům mezi lidmi...
________________________________________
Re: Alej roku
Olda Suchoradský 30.11.2015
Mně chybí mizející stromy kolem silnic i když vím proč. Ty stromy byly často ovocné (kolem Mlýnce zvláště švestky), ale často to byly třeba topoly. Alej topolů podle silnice k zámku v Jičíněvsi, na tu si vzpomínám od nejútlejšího věku. Museli ji pokácet, když jeden topol spadl při bouřce na projíždějící auto. Když stromy zmizely a já se z vlaku podíval okénkem v tu stranu, chvíli jsem nevěděl, kde jsem se to najednou ocitl. Tak se změnila celá ta krajina, když alej zmizela. Pak mám v paměti alej břízek podle silničky z Rožďalovic na Břístev. Pamatuji si, když ji sázeli. A když jsem tam jel naposled na kole před naším stěhováním do Hradce, viděl jsem, že z břízek už jsou statné stromy. Uvědomil jsem si přitom, jak moc už jsem starý...
Vzpomínal rád Olda Suchoradský