Studium na Univerzitě 3.věku mi umožnilo mnoho zajímavých setkání. Třeba když nám přijela přednášet až z Prahy zajímavá osobnost, pí. MUDr. Iva Holmerová s tématem: Poruchy kognitivních schopností ve smyslu demence. Za tímto záhadným názvem se skrývají otázky výskytu a rozšíření Alzheimerovy nemoci. Její vystoupení bylo mimořádně zajímavé a zanechalo v nás, posluchačích, velký dojem. Paní docentka Holmerová je skutečnou osobností.
Pokusím se některé její myšlenky pro vás, své čtenáře blogu, volně reprodukovat. Téma bylo pro nás seniory poměrně depresivní, přesto ho přednesla se snahou dokázat, že každý zdravotní problém má své východisko. U Alzheimerovy nemoci to platí stejně, ba přímo dvojnásob. Bohužel nám musela sdělit skutečnost, že lék zatím na tuto nemoc dosud na světě nebyl nalezen. A je jisté, že ještě dlouho nebude existovat. Je tomu tak proto, že nemoc postihuje lidský mozek, centrální ovladač člověka a zásahy do něho jsou vždy problematické, spojené s mnoha velkými riziky.
Další nepříliš dobou zprávou je, že demencí (jiné označení této nemoci) u nás trpí v současnosti na 300 000 lidí a v nějaké formě se ve vyšším věku projevuje téměř u každého člověka. To je hrozivé číslo, které bude stále narůstat, tak jak se prodlužuje délka lidského života. Přitom nejde o postižení pouze ve stáří, ale dnes jsou případy lidí v daleko mladším věku, třeba už po 30tce. Proto je třeba se problematiku poruch paměti a s tím spojenými problémy začít zabývat mnohem dříve než v době, kdy je člověk starý a s touto alternativou už tak trochu počítá.
Proto je nutné, aby si i ve stáří člověk zachoval denní režim a pravidelný životní rytmus, na který byl nastaven a který uplatňoval po celý svůj život. To znamená ráno vstát v určitou hodinu, provést obvyklé úkony spojení s ranní hygienou, vydatně se nasnídal a choval se tak i v průběhu celého dne. Řádně obědvat, snažit se být aktivní, dělat činnosti, které jsou spojeny s pohybem, ale také s duševním tréninkem. Tím je myšleno třeba čtení, luštění křížovek, sudoku, snažil se i ve vyšším věku hledat stále něco nového, co se musí učit. Zajímat se o své okolí, setkávat se s lidmi, se svými přáteli a kamarády, bývalými spolupracovníky, vrstevníky, ale i s mladšími lidmi. To vše člověka donutí být stále ve střehu, přemýšlet a tím si zároveň cvičit svůj mozek. To je jediná správná cesta, jak zůstat stále svěží. Nejen fyzicky, ale i duševně.
Pomoci tady může celá rodina. Tak jak vnímá naše problémy. Děti, vnoučata, ale i přátelé by měli první upozornit na potíže, které možná sami ještě ani nevnímáte. Bohužel je u nás je v současnosti přístup k postiženým demencí většinou negativní. Nemoc je všeobecně vnímána jeho vážný hendikep. Přitom jde o stav, do kterého se časem dostane každý z nás a je třeba se na něj předem a soustavně připravit a bojovat o jeho co nejdelší odsunutí, do co možná nejvyššího věku.
Z materiálů přednášky skutečné odbornice, 
zpracoval Olda Suchoradský, Hradec Králové